Prodlouženého víkendu se zúčastnilo několik rodin. Program byl rozdělen do čtyř celků: tvůrčí Cimrmanovské psaní, divadlo, Hry bez hranic a pro ty nejlínější jen odpočinek. Prvního bloku se zúčastnili dospělí, divadla a Her bez hranic převážně děti s pár odvážnými dospělými. Odpočinku se zúčastnili povinně všichni, ale až v nočních hodinách.

12345►

Na programu bylo opět především sdílení zkušeností, v neděli návštěva nedalekého dětského domova s přednáškou pana ředitele Mgr. T. Řezníčka na téma „Zkušenost s poskytováním hostitelské péče z pohledu dětského domova Lety“.
Pro zájemce bylo přichystáno tvoření -  šití pejska z ponožek  a pro ty, kdo už ho doma mají, tak nově i opičky (na ty jsou potřeba podkolenky).

V sobotu  jsme si vyšláply na Karlštejn.

Pavla Bažantová tel.: 777 925 874

123►

Vyprávění jedné z maminek:

Víkend maminek v Dobřichovicích 20. – 22.4.2012

Po roce a podzimním výpadku jsem se na poslední chvíli rozhodla vyrazit na víkend pěstounských maminek, který se konal v Dobřichovicích a který již tradičně organizovalo sdružení Děti patří domů.

Nemaje dálniční známku, zvolila jsem jako dopravní prostředek vlak a náležitě si ho užila, nevyužívám ho totiž často. Ubytování bylo zajištěno v ubytovně dobřichovického Sokola, bylo skromné, ale plně funkční a vyhovující. Dorazila jsem v pátek před sedmou večerní a na to, že jsem se rozhodla jistě jako jedna z posledních, byla jsem na místě mezi prvními Některé maminky jsem již znala, jiné jsem teprve poznat měla.

Po sedmé, kdy dorazily všechny maminky byl zahájen Pavlou Bažantovou společný program. Po zkušenosti z loňského víkendu, kdy představovací kolečko končilo v neděli během dopoledne, byla Pavlou zvolena odlišná organizace. V úvodu jsme byly obeznámeny s plánovaným programem, jehož všechny body byly zcela dobrovolné a bylo tak jen na nás, čeho se zúčastníme a čeho ne.

Dále potom proběhlo opravdu krátké představovací kolečko, kdy každá z nás ve stručnosti představila svou rodinu, v jaké fázi náhradní rodinné péči se nachází a co ji na víkend přivádí. Poté jsme byly rozděleny do dvou skupinek, ve kterých jsme strávily zbytek včera. Ve skupinkách byl potom prostor pro bližší představení a diskuzi. Pokud bych měla srovnávat s loňským víkendem, svým historicky prvním, nápor informací pro mě už nebyl tak nepolapitelný. Rozhodně byly všechny příběhy krásné, přestože některé z nich s sebou nesou nebo nesly potíže a nesnáze. Trochu mě mrzelo, že jsem díky dělení nemohla vyslechnout plně všechny příběhy, ale k tomu byl zase individuální prostor následující den.

V sobotu jsme totiž vyrazily na vlako-pěší výlet na Karlštejn. Když jsem o víkendu uvažovala, říkala jsem si, že tento bod programu bych klidně oželela, protože na Karlštejně jsem přece byla nesčetněkrát. Dobře ale, že jsem ho nevynechala. Jednak byl během víkendu prostor právě pro vyslechnutí příběhů, o které jsem dělením do skupinek předchozího večera přišla a potom navštívit krásné místo po desítkách let má rozhodně své kouzlo Také byl během výletu prostor pro užší kontakt a sdílení detailnějších zážitků. Výlet byl obohacen zaslouženým obědem v jedné z karlštejnských restaurací a návštěvou taktéž místní výborné pekárny.

Po návratu z výletu potom následovala psychohygiena formou šití pejsků, opic a slonů z ponožek, podkolenek a rukavic. Psychohygienou tento bod programu nazývám proto, že zaměstnáním rukou jsem, alespoň já, absolutně vyřadila hlavu, protože ta na víc, než šití už neměla kapacitu  Zvěřinec se více než podařil.

Sobotní večer byl potom věnován tématům, která se nejvíce opakovala v dotaznících, které maminky před odjezdem vyplňovaly. Prostor dostala také Jana Frantíková, která poutavě hovořila o pěstění vztahu mezi manželi, ale i o vztazích v rodině obecně. Diskutovány byly také patologické projevy přijatých dětí, jako je lhaní, krádeže a podobně. Sobotní večer pro většinu končil relativně brzy, v neděli nás totiž čekala cesta domů, na kterou bylo potřeba načerpat sil.

V neděli ráno jsme měly možnost účastnit se mše svaté v nedalekých Všenorech, kterou tři z nás využily. Po návratu jsme potom vyrazily na domluvenou návštěvu do Dětského domova v Letech. Byla to moje druhá návštěva takového zařízení, přičemž jsem jí nahlížela zcela odlišně, protože ta první se odehrála v útlém mládí, kdy jsem navštívila kamarády z prázdnin. Domov je relativně nový, prostory budí dojem rodinného prostředí a pan ředitel Řezníček je dle mého názoru velmi pokrokový. Přesto na mě posezení ve společné jídelně působilo skličujícím dojmem, protože sebelepší instituce nebude nikdy plnohodnotným domovem.

Po návštěvě domova jsme některé zašly ještě na společný oběd do nedaleké restaurace, některé se již vydaly na cestu domů a po obědě a závěrečném úklidu v ubytovně jsme se už domů vydaly všechny.

Co říci závěrem? Víkend byl více než vydařený, počasí přálo, sdílení a předávání zkušeností bylo jistě pro všechny přínosem a mně nezbývá než doufat, že budu všechno moci jednou v praxi zužitkovat. A taky jsem si vedle hromady zážitků a podnětů k přemítání přivezla první knihu také pěstounky Hany Brodníčkové Dary se přece nevracejí s dojemným osobním věnováním. Děkuji tak všem a za všechno.

rozhovor se členem respitního týmu

Doprovodného pobytu k „maminkám“ v Dobřichovicích se zúčastnilo celkem 17 dětí, o které se staralo 6 asistentů. Ubytování nám poskytlo Mateřské centrum Balonek na Praze 4. Program byl pestrý, překvapením pro děti byla exkurze v České televizi na Kavčích horách.

12345►