Hostitelská péče

Hostitelskou péči (HP) vymezujeme jako dlouhodobé a opakující se kontakty dítěte žijícího v dětském domově s rodinou či jednotlivci, kteří nejsou biologickými příbuznými dítěte. Je realizovaná u dětí, které mají objektivně nižší šance na pěstounskou péči, tedy u dětí starších 10 let, z velké sourozenecké skupiny, majoritního etnika, apod. Účelem HP je poskytnout dítěti možnost navázat citový vztah, možnost zažít fungování běžné rodiny a vztahů v ní, zažít úspěch a rozšířit společenské zázemí dítěte. V současné době ji rozlišujeme na hostitelskou péči spontánní a plánovanou.

Lze se domnívat, že spontánní hostitelská péče má v našich zemích tak dlouhou tradici jako sama ústavní zařízení. Vždy se okolo dětí z DD pohybovali lidé, kterým nebyl jejich osud lhostejný, a měli srdce na dlani. Navázali s  dítětem užší vztah, který se rozvinul v návštěvy, společné výlety či prázdniny, případně přerostl v několikaleté přátelství mnohdy až do dospělosti.  V minulosti šlo převážně o vychovatele, okolo bydlící sousedy, v době otevírání zdí ústavů širšímu světu jde stále více o nejrůznější vedoucí táborů, sportovní trenéry, rodiče kamarádů ze školy, rodiny mající sourozence dítěte v pěstounské péči apod. Spontánní HP je tedy přirozeně vzniklý vztah  dítěte z DD k lidem, s nimiž se náhodně potkalo či seznámilo. Hostitelé nejprve dítě znají a teprve poté uvažují o tom, zda tomuto konkrétnímu dítěti nabídnou více. Stejně tak dítě ví, o koho se jedná. Hlavní výhodou této formy HP je, že vzniká přirozeně a pozvolna, zúčastnění se zapojují tak, jak jim to vyhovuje. Nevýhoda dlí v nedostupnosti.  Většina dětí v DD nemá to štěstí na hostitele narazit a mnoho altruisticky smýšlejících lidí nemá kontakt s dětmi z DD.

Plánovaná hostitelská péče je naproti tomu ve větším měřítku spíše novodobá záležitost, která  spojuje existenci altruisticky orientovaných lidí v naší společnosti na straně jedné a potřeby dětí a dospívajících v dětských domovech na straně druhé. Předpokládá, že osoby se zájmem se nejprve obrátí na nějakou organizaci nebo instituci a žádají o rady k zprostředkování kontaktu s dítětem, kterému by mohli nabídnout svůj čas, zájem a lásku. Plánovaná HP je ochuzena o přirozenou spontánnost vzniku vztahu, avšak je obohacena o přípravu hostitelů i dítěte na celý proces, případně také o dlouhodobé provázení.

Podmínky k hostitelství

Podmínky k hostitelské péči bohužel v České republice nejsou jednotné, což značně zpomaluje rozvoj a šíření této formy pomoci dětem. Nejednotnost vyplývá především z toho, že plánovaná hostitelská péče se v praxi rozvíjí teprve v posledních několika letech a formálně neexistuje vůbec. Úředníci a odpovědní pracovníci dětských domovů řešili ojedinělé případy hostitelské péče jednorázovou domluvou. Často konkrétního hostitele znali a riziko toho, že se dítěti něco stane tak vnímali nižší. Nyní se však děti mají seznámit s doposud neznámými osobami, a tak jsou všechny strany ostražitější. Zmatku pak napomáhá neurčitost legislativy.

Legislativa pojem hostitelská péče vůbec nezná. Problematiku řeší §30 zákona 359/1999 Sb. o sociálně právní ochraně dětí. Zde je vymezen pobyt mimo zařízení u osob jiných než rodičů na maximální dobu 14 dní. Při rozhodování, zda vydat k HP souhlas se přihlíží k rodinnému a sociálnímu prostředí, v němž bude dítě pobývat, zároveň však může obecní úřad požádat o odborné posouzení daných osob, pro které však platí stejné požadavky jako pro prověřování osob k pěstounské péči – avšak přiměřeně. Ono slovíčko přiměřeně si tak každý kraj a každý úřad vykládá po svém. Někde nepožadují nic víc než výpis z trestního rejstříku, jinde chtějí stejné prověření jako pro několikaletou pěstounskou péči či adopci, což je pro zájemce, kteří chtějí jen jednou za čas vzít dítě na víkend, příliš mnoho. U pěstounské péče, kde jde o neustálou péči, je toto pochopitelné, u hostitelské péče, kdy hlavní zodpovědnost za výchovu má ústav, navíc po každém víkendu je zřejmý psychický stav dítěte, se to jeví jako zbytečné. Proto naše organizace doporučuje prověřit dostatečné podmínky zájemce pro zvládnutí víkendové péče o dítě (rozhovor sociální pracovnice se zájemci a případně její návštěva v domácnosti zájemce) a jednorázové psychologické vyšetření, které by chránilo dítě před nežádoucími motivacemi či patologickou osobností. Celé takové šetření pak netrvá více než 2 měsíce, zajišťuje bezpečnost dítěte a neodrazuje potenciální zájemce. V případě, kdy některé úřady požadují písemný souhlas biologického rodiče k hostitelské péči, však zákon mluví jasněji – je potřebný jen tehdy, pokud je dítě do zařízení umístěno na základě žádosti rodiče. Nicméně informování biologického rodiče, jež je s dítětem ve stálém spojení, je rozhodně dobré a žádoucí.

Vzhledem k tomu, že podmínky k HP péči jsou tak nejednotné a HP není častá, můžete počítat s velmi různorodými reakcemi kompetentních osob nejen na úrovni různých krajů, ale také jednotlivých OSPODů (orgánů sociálně právní ochrany dítěte) nebo dětských domovů. A tak navzdory tomu, že vám na některých úřadech sdělí, že nic takového není možné nebo že by to bylo velmi komplikované, případně v dětském domově, že nemají žádné dítě pro HP, nebo že HP je možno realizovat pouze za souhlasu zákonných zástupců dítěte, tzn. rodičů, se kterými je těžká spolupráce, nenechte se odradit.

Existuje řada sociálních pracovnic, které jsou velmi ochotné, a když něco neví, zavolají na kraj a zjistí více informací. Existuje řada pracovníků DD, kteří pro dítě hledají hostitele aktivně či zvou veřejnost na otevřené akce, kde je možné se s dětmi seznámit. Proto hostitelská péče může existovat a my jsme vždy velmi rádi, když se objeví noví zájemci.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>