Rizika HP
Každá lidská činnost má své přínosy, ale také rizika. Jinak tomu není ani u hostitelské péče. Odborníky nejvíce zmiňované je riziko ohrožení bezpečnosti dítěte a jeho dalšího zklámání. V naší praxi se spíše setkáváme se zklamáním hostitelů a může se samozřejmě i stát, že zklamaní z HP mohou prožívat i pracovníci dětského domova či sociální pracovnice. Pojďme se proto podrobně podívat na tyto obávané momenty hostitelské péče.
Ohrožení dítěte
Mnohá obava odborníků je spjata se základním bezpečím dítěte. Vychází z vědomí, že děti v dětském domově si už tak zažily dost zlých chvil a nikdo je nechce vystavovat dalšímu ohrožení, pochybným osobám. Bezpečí dítěte je vždy na prvním místě a je potřeba jej zajistit. Proto podporujeme pouze hostitele, kteří prošli schválením příslušných úřadů a zároveň propagujeme to, aby součástí schvalovacího řízení bylo jednorázové psychologické vyšetření vylučující patologie osobnosti hostitele. Zároveň je však potřeba říci, že absolutní většina široké veřejnosti, kteří se o hostitelskou péči zajímají jsou slušní lidé se srdcem na dlani, kteří by rádi pomohli dítěti, které nemělo tolik štěstí a bylo by škoda nevyužít tohoto potenciálu naší společnosti v prospěch těchto dětí.
Zklamání dítěte
Další běžná reakce oponentů hostitelské péče je, že dítě nejprve získá naději a posléze je hostiteli zklamáno. A to ať již ve variantě, kdy by se dítě rádo stalo plnohodnotnou součástí rodiny formou pěstounské péče a rodina toto není schopná nabídnout nebo v případě hostitelů, kteří si dítě na sebe citově navážou a posléze nemohou dostát svému závazku dlouhodobého zájmu. Výsledkem této úvahy je dítě zklamané, smutné a hostitelskou péčí více poznamenané než obohacené.
Určitě nelze popřít, že by se někdy v minulosti takovýto případ nemohl stát. Rádi bychom však dodali, že v naší praxi a zkušenosti o žádném takovémto případu zklamání dítěte nevíme. Naopak máme zkušenost, že hostitelé ke své roli přistupují nanejvýše zodpovědně, uvědomují si, jak velký závazek k dítěti vytvořili a mnohdy jsou jediní, ke kterým má dítě mimo ústav vztah a důvěru.
Zároveň se zde objevuje polemika, která staví pojem „zklamání dítěte“ do jiného světla, porovnává ji s důsledky citové deprivace, kterou s sebou přináší ústavní výchova. Mnozí odborníci vnímají případné zklamání za příliš velký risk a pobyt v dětském domově vnímají pro dítě jako bezpečný. Na druhou stranu vah není stavěno riziko vážné citové deprivace s mnohdy celoživotními následky. Každé dítě, ať již si to uvědomuje či nikoli, touží po přijetí, lásce, po vztahu. A to ústav v dostatečné míře nedokáže zabezpečit. Náš názor na toto dilema pak je: „Riziko citové deprivace dítěte v zařízení je téměř jisté, riziko zklamání dítěte hostitelem pouze potenciální. Navíc je vhodnou prací s dítětem a hostiteli ovlivnitelné, a proto jej nevnímáme jako argument bránící realizaci hostitelské péče.“
Zklamání hostitele
Zklamání hostitelů je rizikem, se kterým Děti patří domů, o.s. má zkušenosti. Neohrožuje primárně dítě, ale zasahuje hostitele na citlivém místě. Takovéto riziko může být naplněno v okamžiku, kdy dítě z nějakého důvodu – ať již sděleného, objektivního, nepochopitelného či zdánlivě bezdůvodného – ukončí do té doby pozitivně probíhající hostitelskou péči. Hostitelé pak mohou cítit zklamání, vinu, lítost, zájem a náklonost k dítěti, zmatení a další protichůdné pocity. Především pak nerozumí tomu, co se děje a proč se dítě rozhodlo tak, jak se rozhodlo, což v některých situacích neví ani ono samo. Této situaci se dá do jisté míry předejít kvalitní přípravou k HP s porozuměním deprivaci a průběžným náhledem na proces HP z jiných úhlů pohledu, které napomáhá pravidelné provázení HP.
Další zklamání však hostitelé mohou prožívat z uzavřenosti až nepřátelskosti některých institucí zainteresovaných v procesu HP (OSPOD, úřady, ústavy). Zde je však na místě říci, že vše, tak jako kdekoli jinde, stojí a padá na konkrétních lidech. A tak i přes problémy s některými úředníky a institucemi, které našim klientům pomáháme řešit, máme s jinými úředníky, sociálními pracovnicemi a zástupci dětských domovů velmi pozitivní zkušenosti plné spolupráce. V této oblasti je předcházením tohoto rizika, především dostatečná informovanost obou stran, kvalitní častá komunikace a vzájemný respekt.
Zklamání zástupců dětí (vychovatelů, případně sociálních pracovnic)
Zklamání pracovníků ústavů z HP nemáme příliš dobře zmapované, avšak domníváme se, že se taktéž jedná o riziko, které není dobré opomíjet. Především zklamání z HP u odborníků, může mít za následek jejich další nedůvěru k této formě pomoci dětem, což by mohlo zablokovat možnost HP u dalších dětí, pro které může být šancí. Někdy může vycházet z reakcí dítěte před a po pobytu u hostitelů (místo zklidnění může být nervóznější, těkavé apod. nebo dítě může mít na pobyt u hostitelů občas pubertální poznámky), či mohou být zklamaní přímo z konkrétních hostitelů. Zde je opět na místě především kvalitní informování se navzájem, vzájemný respekt a pochopení, že ideálních lidí na světě není mnoho, ale zvládnout dítě na návštěvě zvládne většina z nás, což těm z dětských domovů může mnoho pomoci, a o to jde jak pracovníkům dětského domova, tak hostitelům.
Rizika hostitelské péče existují, a proto je důležité se jim nevyhýbat, ale naopak se na ně připravit a v mnohých případech jim předcházet. Proto velmi zdůrazňujeme přípravu hostitelů a jejich dlouhodobé provázení, a za nezbytnou považujeme práci s dítětem a zařízením, jak před zahájením hostitelské péče, tak v jejím celém průběhu hostitelské péče.


