Základní informace
Hostitelská péče (HP) má v České republice poměrně dlouhou historii, avšak po celou dobu byla realizována živelně, bez přesněji vymezených pravidel, především na základě iniciativy angažovaných pracovníků ústavů a dobrovolníků se srdcem na dlani ze strany veřejnosti. Na základě této živelnosti vzniklo mnoho forem a způsobů realizace HP odvíjejících se od různého přístupu jednotlivých lidí, pracovníků, institucí, krajů a úřadů. Nejednotnost je dnes tak zřejmá i u odborníků zabývající se náhradní rodinnou péčí či péčí o ohrožené děti. K HP pak bývá v některé literatuře řazena např. i návštěva dobrovolníků v dětských domovech a kojeneckých ústavech, návštěvy dětí u svých vychovatelů či občas je mylně pokládána za zvláštní druh pěstounské péče.
Hostitelskou péči, tak jak ji na základě zkušeností a jejího hlavního smyslu rozvíjí Děti patří domů, o.s. vymezujeme jako dlouhodobé a opakující se kontakty dítěte žijícího v dětském domově s rodinou či jednotlivci, kteří nejsou biologickými příbuznými dítěte. Zároveň je realizovaná převážně u dětí, které mají objektivně nižší šance na pěstounskou péči (např. děti starší 10 let, velká sourozenecká skupina, etnikum, apod.).
Účelem HP je poskytnout dítěti možnost zažít fungování běžné rodiny, především pak vztahů v ní, možnost navázat citový vztah, možnost prožití úspěchu a rozšíření psychosociálního zázemí.
V současné době rozlišujeme dvě hlavní formy hostitelské péče a to dle jejího vzniku na hostitelskou péči spontánní a hostitelkou péči plánovanou.
Lze se domnívat (a mnohé zkušenosti tomu napovídají), že spontánní HP má v našich zemích tak dlouhou tradici jako sama ústavní zařízení. Vždy se totiž okolo dětí z DD pohybovali lidé, kterým nebyl jejich osud lhostejný. Navázali s dítětem užší vztah, který se rozvinul v návštěvy, společné výlety či prázdniny, který přerostl v několikaleté přátelství mnohdy až do dospělosti dítěte. V minulosti šlo převážně o vychovatele a jejich známé či okolo bydlící sousedy, avšak v době otevírání zdí ústavů širšímu světu jde stále více o nejrůznější vedoucí táborů, sportovní trenéry, rodiče kamarádů ze školy apod. Spontánní HP je tedy přirozeně vzniklý vztah dítěte z DD k lidem, s nimiž se náhodně potkalo či seznámilo podobně, jako dítě v jiných rodinách. Hostitelé nejprve dítě znají a teprve poté uvažují o tom, zda dítěti nabídnout širší zázemí, stejně tak dítě ví, o koho se jedná. Hlavní výhodou této formy HP je, že vzniká přirozeně a pozvolna, zúčastnění se zapojují tak, jak jim to vyhovuje. Hlavní nevýhodou je nedostupnost. Většina dětí v DD nemá to štěstí, že na takovéhoto hostitele, který o ně bude mít zájem narazí a altruisticky smýšlející lidé často kolem sebe nemají žádný kontakt na dětské domovy. Dalším negativem také může někdy být nesplněná očekávání nebo nečekaná překvapení jedné či druhé strany. (Hostitelé nečekají, že dítě po nějaké době zcela ukončí kontakt, dítě překvapí „chudoba“ rodiny apod.)
Plánovaná HP je naproti tomu ve větším měřítku spíše novodobá záležitost, která spojuje existenci altruisticky orientovaných lidí v naší společnosti na straně jedné a potřeby tisíců dětí v dětských domovech na straně druhé. Plánovaná HP zahrnuje jak osoby, které se rovnou obracejí na nejbližší dětské domovy či sociální pracovnice, které jim více či méně vycházejí vstříc a poskytují odbornou pomoc, tak i neziskové organizace či instituce, které se hostitelskou péčí koncepčněji zabývají. Plánovaná HP je ochuzena o přirozenou spontánnost vzniku vztahu, avšak je obohacena o přípravu hostitelů i dítěte na celý proces a zahrnuje dlouhodobé provázení.
Hradec nad Svitavou 393
569 01 okr. Svitavy
kancelář:
Nadační dům
Náměstí Míru 80
Svitavy
číslo účtu:
578024359/0800
IČO:
22682660
zapsáno u MV pod č.j.:
VS/1-1/70 535/08-R
detipatridomu@seznam.cz
www.detipatridomu.cz