Význam a rizika hostitelství

Na základě zkušenosti jsme přesvědčeni, že hostitelská péče má pro dítě žijící v ústavu obrovský význam. Přínosy hostitelské péče však lze najít také u samotné hostitelské rodiny, pracovníků dětského domova a v některých případech u biologické rodiny dítěte. Každá mince má však dvě strany a kromě nesporných výhod je potřeba také počítat s určitými riziky a v maximální míře se je pokusit minimalizovat.

Význam

Největší význam má hostitelská péče pro dítě. Dětské domovy jsou v dnešní době již velmi rodinně zaměřené a otevřené veřejnosti. Děti v nich žijící nejsou zavřeny mezi zdmi ústavu a rozhodně už vědí, že kakao se dělá z mléka a hnědého prášku, umí prát a běžně nakupují či pomáhají s vařením. Jsou však psychické a sociální potřeby, které ani ty nejlepší dětské domovy nenaplní a to z podstaty podmínek, v nichž fungují. Pokud se nedaří vrátit dítě zpět jeho rodině, ani mu najít rodinu náhradní, může hostitelská péče tyto základní potřeby alespoň částečně kompenzovat. Dítě tak má možnost díky hostitelům získat:

  • Model fungující rodiny a vztahů v ní. Všechny děti se nejvíce učí nápodobou a většinou neměly příležitost vidět fungující rodičovské chování (k sobě, ani k jiným dětem) a také fungující partnerskou komunikaci. Přitom jednou dospějí a sami budou partnery a rodiči. Vidět a zažít hádku či konflikt rodičů (partnerů) není sice příjemné, ale vidět jejich usmíření a znovunastolení domácí harmonie, je nedocenitelné. Žádná přednáška ani simulační hra nenahradí opakovaný reálný prožitek.
  • Vytvoření stabilního citového pouta. Každé dítě potřebuje svého člověka, nejlépe mámu. Nebo alespoň někoho, kdo jej bude mít rád, takové jaké je. V dětském domově jsou sice vychovatelé přiděleni na tzv. rodinnou skupinu, ale stále se střídají a také z DD odchází (mateřská, důchod, změna). Nejsou to lidé „dítěte“, jen se o něj dočasně starají. Díky HP dítě může zažít, že jej má někdo rád a zkusit mít také rád, zažít individuální zájem a přijetí nebo vidět, že vztah znamená dávat i brát. A to dlouhodobě.
  • Vytvoření či posílení důvěry dítěte v dospělého. Za svůj poměrně krátký život bylo dítě už mnohokrát zklamáno. Úředníci, kteří jej vytrhli z místa, kde žilo. Rodiče, kteří slibují návštěvu, a nakonec nezvládnou přijet. Vychovatelé a učitelé, kteří mohou nadržovat jiným, prozradí tajemství nebo jsou nespravedliví. V očích dítěte se lidé dělí na „VY“ (dospělí, které je dobré nějak zmáknout, přežít nebo se jim vyhnout) a „MY“ (já a moji kamarádi). Hostitelé mohou narušit tuto základní nedůvěru a ukázat dětem, že se dospělí umí postarat, nezapomínají, je s nimi fajn a dá se na ně spolehnout.
  • Zažít úspěch a posílit sebedůvěru. Také máte zkušenost, že vaše dítě je na návštěvy vždycky hodné a nezlobí tak jako doma? Možná je to adaptačními mechanismy (dítě pozoruje a učí se, jak to jinde funguje), novým prostředím a činnostmi, které jsou samy o sobě zajímavé či trpělivostí dospělého, který si hlídání dítěte více užívá, protože ví, že je to jen na chvíli. Děti v DD mají vzhledem ke své životní cestě mnoho problémů, které jsou vidět v jejich chování a projevech (negace dospělých, vulgarita, kouření) U hostitele jsou však jen chvíli a problémy tak vůbec nemusí být zřetelné. Naopak dítě se snaží chovat co nejlépe, a protože se jedná o víkend či týden, zvládne to. Je ochotné, hravé, chce zkoušet nové věci a hostiteli je chváleno a povzbuzováno. Být viděn v lepším světle znamená vidět sám sebe v lepším světle. Ocenění, podpora a nepředpojatost vede k posílení vhodného chování, podpoře sebepojetí a pocitu přijetí. Navíc nové aktivity a činnosti s individuální podporou vedou také k větším reálným úspěchům, které také posilují pozitivní sebehodnocení.
  • Dlouhodobá psychosociální podpora. V průběhu HP dítě získá místo a lidi, na něž se může obrátit s problémem, kde se může svěřit, kde nabízí pomoc a podporu. Mnohdy tato podpora trvá až do dospělosti dítěte, případně i během ní. Může být kotvou po odchodu dítěte z dětského domova.

Aby hostitelství bylo fungující, musí mít přínos také pro druhou stranu, pro ty, kteří s dětmi a dospívajícími tráví čas, zahrnuli je do svých přátel či širšího příbuzenstva, pro hostitele. Z dotazníku mezi hostiteli nám vyplynuly tyto hodnoty, které hostitelstvím získali. Především je zde altruistický dobrý pocit z pomoci druhému. Hned v závěsu zde však stojí také uvědomění si cennosti vlastní rodiny, které v porovnání s životním osudem dítěte nelze přehlídnout (jak hezký máme partnerský vztah, jak bezproblémové jsou naše děti). Hostitelé také oceňují, že jejich vlastní děti se v průběhu hostitelství přirozeně učí toleranci, přijímat děti ze sociálně slabého prostředí, rozumět etnickým menšinám, pomoci člověku s hendikepem. A celkově je hostiteli uváděna také radost ze sledovaných změn, jichž dítě či mladý dospělý dosahují.

Také pro dětský domov a jeho pracovníky je HP přínosem. Především v blízkém okolí dítěte se objeví důležité osoby, které uznávají stejná společenská pravidla, jako se snaží dítěti vštípit pracovníci DD. Více lidé v okolí dítěte tak směřuje ke stejnému cíli. Vysvětluje dítěti, proč je důležité chodit včas, věnovat se pravidelně škole nebo práci, ale také např. že umývat nádobí se prostě musí všude. Děti navíc při dlouhodobém zájmu rodiny a individuální péči mohou být celkově klidnější. Navíc, pokud dítě odchází na víkend k hostiteli, vychovatel se ve stejný čas může o to intenzivněji věnovat jinému potřebnému dítěti. V neposlední řadě se může podařit přechod hostitelství v pěstounskou péči.

Ač to nemusí být na první pohled zřejmé, hostitelství může být přínosem také pro vztah dítěte s biologickou rodinou. Protože bývají hostitelé mnohdy mobilnější než biologičtí rodiče, mohou například spolu s dítětem navštívit v rámci výletu maminku, sourozence v jiném ústavu nebo vzdáleně bydlící babičku.

Celkově lze říci, že hostitelská péče je další efektivní možnost, jak pomoci budoucím mladým lidem pocházejícím ze špatně fungujících rodin a ústavů, narušit bludný kruh snížených rodičovských a partnerských dovedností (vedle pěstounské péče, sanace rodiny, terapie apod.) Nápodobou hostitelů se mohou děti mnoho naučit a podpora hostitelů může čerstvému mladému dospělému pomoci najít svůj směr, ale i bydlení, práci či pomoci s péčí o jeho děti. Hostitelství tak může pomoci předcházet dalšímu odebírání dětí. Zároveň vzhledem k tomu, že děti i dospívající s hostiteli tráví poměrně dost svého času, snižuje se pravděpodobnost tzv. „chycení se party“ a zapadnutí do problémů, z nichž je pro jedince i stát těžké se vymanit (kriminalita, závislosti apod.) Hostitelství je proto přínosem pro celou naši společnost.

Rizika

Každá lidská činnost má své přínosy, ale také rizika. Jinak tomu není ani u hostitelské péče. Primární je riziko ohrožení bezpečnosti dítěte. Dítě si už tak zažilo dost zlého a nikdo jej nechce vystavovat dalšímu ohrožení či pochybným osobám. Bezpečí je vždy potřeba zajistit. Proto hostitelem může být pouze osoba, která prošla schválením OSPOD, ideálně i jednorázovým psychologickým vyšetřením. Zároveň je však potřeba říci, že absolutní většina široké veřejnosti, kteří se o hostitelskou péči zajímají,  jsou slušní lidé se srdcem na dlani, kteří nemají problém tímto schválením projít.

Nejčastější argument kritiků hostitelství je, že dítě bude hostiteli zklamáno. A to ať již ve variantě, kdy by se dítě rádo stalo plnohodnotnou součástí rodiny formou pěstounské péče a rodina toto není schopná naplnit nebo v případě hostitelů, kteří si dítě na sebe citově navážou a posléze nemohou svému závazku dlouhodobě dostát a HP ukončí. Výsledkem této úvahy je dítě zklamané, smutné a hostitelskou péčí více poznamenané než obohacené. K tomuto riziku však patří polemika, která porovnává pouze „možné“ zklamání dítěte při HP s „téměř jistými“ negativními důsledky citové deprivace, kterou přináší ústavní výchova. Nemít žádný vztah je z psychologického hlediska daleko horší, než vztah mít, i kdyby po krátkou dobu nebo ne tak silný. Navíc je možné riziko zklamání vhodnou prací s dítětem a hostiteli ovlivnit. Zároveň je potřeba říci, že pokud dítě z jakéhokoli důvodu zklamané je (nechodí do rodiny tak často, jak by chtělo, představovalo si to jinak, je zklamáno, že se hostitel odmlčel), je nutné a žádoucí s dítětem vše zpracovat.

Dalším rizikem je zklamání hostitelů, kteří nabízejí svůj čas, energii, nasazení, svou rodinu. Zklamání pak přichází tehdy, pokud dítě z jakéhokoli důvodu (sděleného, objektivního, nepochopitelného či bezdůvodného nebo bez udání důvodu) hostitelskou péči ukončí, nebo když hostitel neunese deprivační projevy dospívajícího (např. lhaní, manipulaci) a dál v HP nepokračuje. Hostitelé mohou cítit zklamání, vinu, lítost, zmatení apod. Navzdory tomu, že dospělý si s touto situací umí poradit, je vhodné jej procesem taktéž provést. Další zklamání hostitelé mohou prožívat z uzavřenosti až nepřátelskosti některých institucí zainteresovaných v procesu HP (OSPOD, úřady, ústavy). Zde je však potřeba zdůraznit, že mnozí pracovníci institucí jsou velmi vstřícní a s trpělivostí lze zvládnout i komplikovanější případy.

Rizika hostitelské péče tedy existují, a proto je důležité se jim nevyhýbat, ale naopak se na ně připravit a v mnohých případech jim předcházet. Proto velmi zdůrazňujeme přípravu hostitelů a jejich dlouhodobé provázení, a za nezbytnou považujeme práci s dítětem a zařízením, jak před zahájením hostitelské péče, tak v jejím celém průběhu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>