Děti a jejich potřeby

Děti, které dlouhodobě žily v rodině, která péči o ně z různých důvodů nezvládala, a proto nakonec musely z rodiny odejít, a děti, které vyrůstaly delší či kratší čas v ústavu, mají mnoho specifických potřeb. Legislativa toto pojmenovává tzv. sociální znevýhodněním, které je mnohdy doplněno znevýhodněním či hendikepem zdravotním.

Jaké jsou děti v ústavech?

Jaké tedy děti v dětských domovech jsou, co potřebují a jak se ve skutečnosti projevují?

Dětské domovy, které spravuje MŠMT, jsou bohužel ještě stále plné dětí. Nicméně dítě je dítětem do 18 let věku a v průměrném dětském domově jsou především děti staršího školního věku a mládež, tedy děti starší 10 let. Dětí na prvním stupni ZŠ je zde poměrně velmi málo a dětí předškolních ještě méně. Když si to představíte v počtech, jeden dětský domov o 48 dětech pak může mít například 2 předškoláky, 8 dětí mladšího školního věku, 13 dětí ve věku 10 až 15 let a 15 dětí a mladých dospělých nad 15 let (děti v DD mohou zůstat i po 18. narozeninách, pokud se soustavně připravují na povolání). Z toho většina dětí je zde v sourozeneckých skupinách (dvou i tříčlenné, ale i šestičlenné), mají mezi sebou vazbu a jejich rozdělení přichází na řadu až v odůvodněných případech. A tak onen předškolák, může mít dva další sourozence starší 10. let. Některé děti navštěvují základní školu, některé základní školu praktickou (dříve zvláštní), protože potřebují pomalejší tempo. Většina z nich navštěvuje učiliště, občas některé studuje i střední školu, příp. vysokou. Většina dětí má alespoň částečný kontakt se svou rodinou (návštěvy rodičů v DD, víkendy, prázdniny a Vánoce doma u rodičů nebo u příbuzných, telefonáty, facebook apod.)

V dětských centrech a kojeneckých ústavech pak bývají děti zpravidla do tří let věku, maximálně však do nastoupení povinné školní docházky. Část se podaří vrátit do svých rodin, pro zbytek se hledá rodina pěstounská, u právně volných dětí (jejichž rodičům byly soudně odebrána rodičovská práva a povinnosti) rodina adoptivní. Jen minimum dětí putuje z dětského centra do dětského domova, a to skoro vždy jen v případě přemístění ke svým sourozencům. Častěji se však stává, že děti s vážným postižením se, bohužel, musí stěhovat do ústavu sociální péče.

Čím děti prošly?

Když si představíte, čím si děti ve svém životě již prošly, je mnohdy jasné, co nejvíce potřebují a také jsou pochopitelnější jejich projevy. Ve svém krátkém věku pravděpodobně mohly zažít: nejistou péči rodičů, kdy nebylo jasné, zda se rodičům ten den daří a vše bude, jak má být, či naopak budou mít špatný den a je lépe se jim klidit z očí; zanedbání zdravotní péče, hygieny; chaos (opak režimu, který dítě potřebuje, aby svět byl předvídatelný); hádky v rodině, alkoholismus a jiné závislosti rodičů (včetně požívání alkoholu, cigaret či dalších drog v době těhotenství); velmi hraniční bydlení, hlad; některé děti bohužel mohou mít zkušenost s týráním, výrazným zanedbáním, sexuálním zneužitím, pozicí nechtěného dítěte, opuštěním rodiči (předali do péče sousedů, do nemocnice a už se nevrátili); a jiné podobné situace. Rodiče dětí se velmi často snaží udělat pro své dítě co nejvíce, nicméně sami často zažili velmi těžké dětství, a tak neví, jak má správná péče vypadat. Jindy do jejich života zasáhne těžká nemoc nebo jiná vážná životní situace. A tak se stane, že ač chtějí svým dětem zajistit hezké dětství, neumí nebo nemohou jim poskytnout tolik péče, lásky a zájmu, který by potřebovaly. Děti, které žijí delší čas v ústavu, na tom nejsou o moc lépe. Ač se „tety a strejdové“ snaží, mají na starosti až 8 dětí, musejí se střídat, vybírat si dovolenou, odcházejí na mateřské dovolené a do důchodu. Tato nemožnost mít někoho pro sebe a sdílet s ním svůj život děti ovlivňuje a ty uvnitř duše strádají. Všechno toto lze nazývat raným traumatem (opuštění, náhlá změna pečující osoby a prostředí, týrání, zanedbání, zneužití) a deprivací (dlouhodobě nenaplněná potřeba lásky). Rané trauma a dlouhodobá deprivace způsobují hluboké rány na duši a ty nelze zacelit v rámci týdnů ani měsíců. Děti se musejí poprat se svým osudem a k tomu potřebují několik let i desetiletí trpělivého přístupu, lásky, zájmu a bezpodmínečného přijetí. Proto stále hledáme nové pěstouny, kteří mají v srdci ještě místo.

Jak se děti projevují?

Děti jsou veselé, hravé, radostné, zvídavé, tvořivé, často také rychlejší než dospělí, a spontánní. Některé mají talent na tanec a hudbu, jiné překrásně malují, mnohé vyhrávají sportovní turnaje. Mnozí dospívající nás překvapují svými názory na svět, dá se s nimi hezky povídat, jsou přemýšliví.

U dětí s raným traumatem a deprivací se však často objevují i projevy, které mohou člověka překvapit.  Pohybují se v různé škále a různé intenzitě, u některých dětí jsou výraznější, u jiných skoro jakoby nebyly, navíc v různém dětském věku se můžeme potkat vždy s něčím trošku jiným. Velmi obecně však lze říci, že většina dětí má velké potíže se sebedůvěrou, hodně dětí má odchylky ve vývoji (opožděný psychomotorický vývoj, přeskočení některých fází, problémy s růstem apod.), mnoho dětí má také problémy s pozorností. Zde je výpis některých projevů, které se u dětí s raným traumatem a deprivací objevují častěji, než jsme zvyklí:

  • Specifika ve schopnosti udržet pozornost: nedokáží se soustředit na jednu činnost, mají problém vydržet ve škole vnímat
  • Specifika v aktivitě: živost, někdy impulsivnost až divokost, příp. hyperaktivita nebo naopak pomalost až tendence nedělat nic, pasivita, případně hypoaktivita
  • Specifika v kontaktu s druhými lidmi: od enormní mazlivosti, narušování osobní zóny člověka, „věšení se po lidech“ a schopnosti odejít s každým tak říkajíc za bonbón, až po výraznou ostražitost, plachost, rezervovanost, případně odmítání dotyku, pohlazení, mazlení a to i od nejbližších
  • Kývání a bouchání hlavou nebo tělem jako způsob uklidnění, uspávání, zahánění nudy, či reakce na zátěž – nejvíce je patrná u malých dětí, které se rytmicky kývají ze strany na stranu, případně bouchají hlavičkou do postýlky (až mají modřinu na hlavě či čele), rytmicky bouchají hlavou do polštáře apod. Navzdory tomu, že nejviditelnější jsou tyto projevy u dětí do 6 let, není výjimkou, že se objevují i u starších dětí, a to především v době při nebo po usínání, či před nebo při probouzení.
  • Specifické potíže s vyjadřováním emocí: od úrovně úplné apatie, kdy děti nejsou schopné nijak vyjadřovat své emoce, (toto je časté po převzetí dítěte z kojeneckého ústavu, kdy některé děti nemají žádnou mimiku ve tváři, nedokáží se usmívat, ale ani plakat, protože jim chyběla odezva), až po afektivní záchvaty vzteku u starších dětí (rozhodí je třeba i maličkost, mohou být agresivní vůči věcem, či vulgární, vztek je zcela pohlcuje), protože neměly možnost naučit se emoce regulovat.
  • Přejídání se, braní a schovávání jídla pod polštář, do peřináče, na dno skříně, kde zůstává i dlouhou dobu a časem hnije. Často se objevuje po příchodu z ústavu, nicméně mnohdy přetrvává celá léta. Jídlo je pro děti kompenzací za vše, co jim chybělo, má pro některé děti uklidňující charakter. Tato potřeba může také vycházet z rané zkušenosti častého hladu.
  • Strachy a úzkosti často děti pohlcují a pro nás mohou být více či méně pochopitelné. Nejčastější je mezi dětmi strach ze tmy, z vody (ponoření hlavy), z mužů (ať už negativní zkušenost z rodiny nebo vzhledem k absenci mužů v ústavech), ale také například z broučků, z konkrétního jídla, z psů, z neznámých předmětů. Strach je obava z něčeho konkrétního, často ovlivněná negativní zkušeností nebo dětskou představivostí (čarodějnice). Úzkost je obava z něčeho nekonkrétního, tzv. z ničeho. Úzkostné dítě se snaží připravit a má obavu ze všech možných problémů, které většinou nikdy nenastanou, což je obrovská zátěž pro jeho psychiku.
  • Tiky a neurotické projevy: asi všichni známe kousání si nehtů, kůže, tiky u očí, ale i různé lupání prstů, mrkání, trhavé pohyby hlavou, posmrkávání apod.
  • Potřeba mít věci pod svou kontrolou se může odrazit v tendenci některých dětí manipulovat s ostatními, vymýšlení si, lhaní či v účelovém chování. Někdy tato potřeba může být i příčinou agresivního chování či šikany, kdy se dítě v dětském kolektivu raději identifikuje s rolí agresora, který má věci ve svých rukou, než rolí oběti, kterou už kdysi zažilo a vícekrát nechce.
  • Provokování je také způsob jak získat pozornost. Dětem s těžkou minulostí se příliš pozornosti nedostávalo, a tak se tendenčně mohou chovat tak, aby pozornost získaly, i když ne v jejich prospěch. Provokující děti, které navíc špatně rozumí a reagují v sociálních situacích, mohou mít problém s tím, že se stávají terčem šikany a obětí nejapných žertů vrstevníků.
  • Sexualizované chování je oblast, kterou mnoho pěstounů neočekává. Děti mohou předčasně vyspívat, dívky mohou mít vyzývavé chování, které k jejich věku ještě nepatří. Lze se setkat, a to i u malých dětí, s masturbací nebo jinými projevy připomínající sexuální život (někdy děti napodobují jen to, co samy viděly, jindy jde o pocit uspokojení, případně získání pozornosti)
  • Braní věcí, krádeže jsou projevy, které se také u pěstounských dětí objevují častěji, než jsme zvyklí. Obvykle jde o způsob kompenzace potřeb dítěte (hromadí si věci na tajném místě), nebo tendenci získat si kamarády (doma něco vzít a ve škole to rozdat a získat si kamarády), ale příčin může být mnohem více. I pro děti jsou tyto situace náročné a často se jim nedaří své chování ovládat, i když by chtěly.

Tyto specifické projevy, které mohou pěstouny překvapit, mají někde svou příčinu a znamenají především to, že dítě potřebuje ještě více naší lásky, péče, pochopení a nastavení hranic řádu světa pro to, aby se v něm uměly správně orientovat. Jde spíše o částečný výčet projevů, které se vyskytují u různých dětí. Většina dětí má některý z těchto projevů jen v určitém vývojovém období, u jiných se s ničím takovým setkat nemusíte nebo ne ve velké míře. Uvádíme je zde proto, aby bylo zřejmé, že trápení dítěte po určitou dobu se někde projeví. Na druhou stranu láska, přijetí, pochopení a trpělivé vedení může dětem pomoci zvednout jejich pošramocenou sebedůvěru a naučit je, jak ovládat sám sebe a mít radost ze světa a ze hry.

Pokud byste chtěli děti poznat více, pochopit, kolik radosti a zvídavosti v nich může být, jak jsou výtvarně, hudebně, či pohybově nadané a jak dokáží s napětím prožívat nejedno dobrodružství, je možnost přihlásit se k nám jako dobrovolník na některý z našich respitních pobytů.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>