Seděli jsme v malé kavárničce a povídali si.

“Hostitelská péče? To slyším poprvé. Proč se o tom víc nemluví?”

“Není to oficiální název. Ale používá se, pokud vím, od pradávna.”

“Mě se teda moc nelíbí. Být hostitelem mi evokuje mít na sobě parazita. A to snad děti z DD nejsou.”

“Nejsou, no. To máš pravdu. Jsou to většinou mladí lidé, kteří potřebují rovnej respektující přístup. Chtějí mít možnost navázat přátelství, o kterém mohou sami spolurozhodovat. Učit se vlastní důležitosti. Být pro někoho důležití právě takoví, jací jsou.”

“To je hezký. To si umím představit. Dát tomu jejich blížícímu se odchodu z děcáku lepší směr. Připravit dobrou cestu.”

“Jo, to je ono. Být jejich dobrodějem. Ne materiálně, ale činy. Stejně za ně nemůžeš žít. Jenom po indiánsku ukazovat cesty a možnosti.”

“ Tak do toho bych šel. Dobrodějem budu rád.”

Hostitelská péče je dlouhodobý přátelský kontakt dítěte z dětského domova s jednotlivcem či rodinou mimo dětský domov.

Legislativa pojem hostitelská péče vůbec nezná. Problematiku řeší §30 zákona SPOD. Přestože jsou dětské domovy otevřená zařízení, neexistuje jednotný přístup k takovéto možnosti trávení volného času dětí. Různé domovy, různé kraje mají různý přístup.

Naším cílem je popsat jednotlivé kroky a nabídnout ucelený model realizace hostitelské péče v Pardubickém kraji.

Hostitelskou péči považujeme pro děti dlouhodobě vyrůstajících v ústavech za velmi důležitou, pomáhá jim usnadnit přechod do dospělosti, protnout bludný kruh ústavní výchovy, navázat dlouhodobé a pevné vztahy a naučit se partnerským a rodičovským vzorům chování. K tomuto cíli je potřeba dobrá spolupráce a pečlivá příprava kompetentních stran (pracovníků dětských domovů, dětí, úřadů a hostitelů). Součástí služeb je také poradenství a dlouhodobé provázení v průběhu realizace hostitelské péče.

K realizaci projektu je potřeba najít dostatek laskavých, trpělivých a otevřených lidí, kteří se stanou Dobroději a nabídnou dítěti z dětského domova přátelství. Jedná se o jednu z cest dobrovolnictví.

Neusilujeme o vytvoření náhradní rodiny, ale o možnost prožívat dlouhodobý vztah, který může pokračovat i do dospělosti. Děti vyrůstající v dětských domovech si z vlastních rodin nesou pošramocené vzory partnerského a rodičovského chování a ústavní výchova jim je už ze své podstaty nemůže poskytnout. Hostitelská rodina pro ně může být dobrou korekční zkušeností. Dalším přínosem je nasycení potřeby mít “svého člověka”, někoho, kdo je má rád i s jejich chybami, kdo jim pomůže, vyslechne je, s kým mohou v životě počítat.

Hostitelskou péči  vymezujeme jako dlouhodobé a opakující se kontakty dítěte žijícího v dětském domově s rodinou či jednotlivci, kteří nejsou biologickými příbuznými dítěte.

Je realizovaná u dětí, které mají objektivně nižší šance na pěstounskou péči, tedy u dětí starších 10 let, z velké sourozenecké skupiny, majoritního etnika, apod.Účelem je poskytnout dítěti možnost navázat citový vztah, možnost zažít fungování běžné rodiny a vztahů v ní, zažít úspěch a rozšířit společenské zázemí dítěte. V současné době ji rozlišujeme na hostitelskou péči spontánní a plánovanou.

Lze se domnívat, že spontánní hostitelská péče má v našich zemích tak dlouhou tradici jako sama ústavní zařízení. Vždy se okolo dětí z dětských domovů pohybovali lidé, kterým nebyl jejich osud lhostejný, a měli srdce na dlani. V minulosti šlo převážně o vychovatele, nebo blízké sousedy, v době otevírání zdí ústavů širšímu světu jde stále více o nejrůznější vedoucí táborů, sportovní trenéry, rodiče kamarádů ze školy, rodiny mající sourozence dítěte v pěstounské péči apod. Spontánní hostitelská péče je tedy přirozeně vzniklý vztah  dítěte z dětského domova k lidem, s nimiž se náhodně potkalo či seznámilo. Hostitelé nejprve dítě znají a teprve poté uvažují o tom, zda tomuto konkrétnímu dítěti nabídnou více. Stejně tak dítě ví, o koho se jedná. Hlavní výhodou této formy hostitelské péče je, že vzniká přirozeně a pozvolna, zúčastnění se zapojují tak, jak jim to vyhovuje. Nevýhoda dlí v nedostupnosti. Většina dětí v dětských domovech nemá to štěstí na hostitele narazit a mnoho altruisticky smýšlejících lidí nemá kontakt s dětmi z dětských domovů.

Plánovaná hostitelská péče je naproti tomu ve větším měřítku spíše novodobá záležitost, která  spojuje existenci altruisticky orientovaných lidí v naší společnosti na straně jedné a potřeby dětí a dospívajících v dětských domovech na straně druhé. Předpokládá se, že osoby se zájmem o hostitelskou péči se nejprve obrátí na nějakou organizaci nebo instituci a žádají o rady k zprostředkování kontaktu s dítětem, kterému by mohli nabídnout svůj čas, zájem a lásku. Plánovaná hostitelská péče je ochuzena o přirozenou spontánnost vzniku vztahu, avšak je obohacena o přípravu hostitelů i dítěte na celý proces, případně také o dlouhodobé provázení.

Legislativa pojem hostitelská péče vůbec nezná. Problematiku řeší §30 zákona SPOD. Zde je vymezen pobyt mimo zařízení u osob jiných než rodičů na maximální dobu 14 dní. Při rozhodování, zda vydat k hostitelské péči souhlas se přihlíží k rodinnému a sociálnímu prostředí, v němž bude dítě pobývat, zároveň však může obecní úřad požádat o odborné posouzení daných osob, pro které však platí stejné požadavky jako pro prověřování osob k pěstounské péči pouze v rozdílné intenzitě.

Vzhledem k tomu, že podmínky k hostitelské péči jsou tak nejednotné a  není častá, můžete počítat s velmi různorodými reakcemi kompetentních osob nejen na úrovni různých krajů, ale také jednotlivých OSPODů (orgánů sociálně právní ochrany dítěte) nebo dětských domovů.

Přečetli jste si zde na stránkách informace o hostitelské péči a celé vám to vrtá hlavou. Probrali jste to doma s partnerem, s dětmi či jinými blízkými a stále se vám to zdá jako dobrý nápad. Jak dále pokračovat?

Žádost o schválení k hostitelské péči

Zajděte na váš sociální odbor na městském úřadě nebo Magistrátě, oddělení náhradní rodinné výchovy (NRP) v úřední den. Zde sdělte svůj záměr sociální pracovnici a požádejte ji o schválení k hostitelské péči. Je možné, že vám automaticky předá formulář k vyplnění. Nicméně je také možné, že se nikdy dříve s něčím takovým nesetkala. Potom je vhodné ji poprosit, zda by mohla zavolat na kraj, tam většinou vědí, jaký mají pro tyto případy doporučený postup. Celkově po vás pravděpodobně budou chtít výpis z rejstříku trestu, pohovor, návštěvu u vás doma a poté ideálně jednorázové psychologické vyšetření. Mohou toho však chtít více i méně, záleží na jejich zvyklostech. Nejčastěji doba schvalování trvá dva až tři měsíce.

Vyhledání dítěte a dětského domova

Jakmile jste schváleni úřadem, většinou vám řeknou, že nyní si můžete dítě vyhledat sami (výjimečně kraj dítě doporučí). Nyní je vaším úkolem vyhledat si nejbližší dětské domovy a smluvit si schůzku s ředitelem nebo sociální pracovnicí dětského domova. Další možností je zúčastnit se akce dětského domova, které jsou otevřené pro veřejnost a s dítětem se seznámit takto. Začít také můžete v dětském domově jako dobrovolníci nebo doučovatelé a teprve až se s dítětem seznámíte, udělat další krok.

K hostitelství byste měli být připraveni vy, ale také dítě a dětský domov. Můžete si pročíst metodickou příručku o přípravě k hostitelství pro odborníky, anebo se přihlásit na přípravný seminář k hostitelské péči o nástrahách hostitelství, o životě dětí v dětských domovech a o tom, jak vypadají deprivační projevy.

Další krok k úspěšné hostitelské péči je setkání zájemců o hostitelskou péči na půdě dětského domova. Jedná se o vás, hostitele, dále ředitele dětského domova (má za dítě odpovědnost) a nejlépe alespoň jednoho kmenového vychovatele dítěte, v ideálním případě také sociální pracovnici dítěte.

Příprava dítěte či dospívajícího je velmi podstatná. Měl by ji dělat člověk dítěti blízký, kterému věří – jeho vychovatel.

Seznámení hostitelů s dítětem by mělo být velmi postupné. Ideální je naplánovat jej co nejvíce dopředu, tzn., že vy i dítě budete přesně vědět, jak dlouho to bude trvat a co se bude dít. Zda dítě chce anebo nechce, abyste znovu přijeli, není nutné říkat na konci setkání, stačí až později svému vychovateli, se kterým si návštěvu zhodnotí. Ten vám poté dá vědět, jak se to dítěti líbilo, a domluvíte se na dalším setkání.

Po prvním setkání je dobré ještě asi dvě další mít v prostorách dětského domova nebo jeho okolí. Pokud máte děti, je dobré je na první setkání nebrat a vzít je až s sebou až na druhé a třetí setkání. Poté může přijít půldenní výlet (do města, do kina) a případně celodenní výlet (na bazén či koupaliště, na hory, na bowling nebo jen k vám domů). Jakmile začnete plánovat první přespání u vás, je vhodné, abyste se k vám s dítětem zastavili někdy předtím, např. při návratu z výletu, nebo jeden den věnovat celý pouze návštěvě u vás. Aby dítě, až k vám pojede i na noc nebo na víkend, vědělo, kde vlastně bude spát, jak to tam vypadá a aspoň trošku, jak to tam chodí.

K tomu, abyste si mohli vzít dítě na „vycházku“, musíte mít občanský průkaz, v dětském domově vyplníte papír či informace do knihy návštěv a vše stvrdíte svým podpisem. K tomu, abyste si mohli vzít dítě na celodenní výlet, je potřeba souhlasu ředitele.

Po dobrém vzájemném seznámení asi začínáte uvažovat o společném víkendu. V řeči dětského domova jde o tzv. víkendovou propustku, kterou dítěti musí schválit jeho sociální pracovnice. Proto musíte napsat oficiální žádost o pobyt dítěte u vás. Žádost by měla obsahovat vaše jméno a příjmení, vaši adresu, místo, kde se s dítětem budete zdržovat, termín pobytu a jméno a datum narození dítěte. Žádost může být napsaná rukou, většinou však dětské domovy nebo úřady mají svůj formulář. Žádost je nutné doručit 14 dní před plánovaným pobytem sociální pracovnici dítěte nebo dětskému domovu (praxe je v různých krajích různá), případně nic nezkazíte, když to doručíte oběma. Žádost musí schválit jak sociální pracovnice dítěte (vyžádá si informace o vás od vaší sociální pracovnice, která potvrdí, že jste řádně prověřeni), také ředitel DD, který má za dítě odpovědnost.  Teprve když je žádost schválena a propustka vydána, můžete si pro dítě přijet a užívat si společného času.

Na základě zkušenosti jsme přesvědčeni, že hostitelská péče má pro dítě žijící v ústavu obrovský význam. Přínosy hostitelské péče však lze najít také u samotné hostitelské rodiny, pracovníků dětského domova a v některých případech u biologické rodiny dítěte. Každá mince má však dvě strany a kromě nesporných výhod je potřeba také počítat s určitými riziky a v maximální míře se je pokusit minimalizovat.

Největší význam má hostitelská péče pro dítě. Dětské domovy jsou v dnešní době již velmi rodinně zaměřené a otevřené veřejnosti. Pokud se nedaří vrátit dítě zpět jeho rodině, ani mu najít rodinu náhradní, může hostitelská péče tyto základní potřeby alespoň částečně kompenzovat. Dítě tak má možnost díky hostitelům získat:

• Model fungující rodiny a vztahů v ní. Všechny děti se nejvíce učí nápodobou a většinou neměly příležitost vidět fungující rodičovské chování (k sobě, ani k jiným dětem) a také fungující partnerskou komunikaci. Přitom jednou dospějí a sami budou partnery a rodiči. Vidět a zažít hádku či konflikt rodičů (partnerů) není sice příjemné, ale vidět jejich usmíření a znovunastolení domácí harmonie, je nedocenitelné. Žádná přednáška ani simulační hra nenahradí opakovaný reálný prožitek.
• Vytvoření stabilního citového pouta. Každé dítě potřebuje svého člověka, nejlépe mámu. Nebo alespoň někoho, kdo jej bude mít rád, takové jaké je. V dětském domově jsou sice vychovatelé přiděleni na tzv. rodinnou skupinu, ale stále se střídají a také z DD odchází (mateřská, důchod, změna pracovníka). Nejsou to lidé „dítěte“, jen se o něj dočasně starají. Díky HP dítě může zažít, že jej má někdo rád a zkusit mít také rád, zažít individuální zájem a přijetí nebo vidět, že vztah znamená dávat i brát. A to dlouhodobě.
• Vytvoření či posílení důvěry dítěte v dospělého. Za svůj poměrně krátký život bylo dítě už mnohokrát zklamáno. Úředníci, kteří jej vytrhli z místa, kde žilo. Rodiče, kteří slibují návštěvu, a nakonec nezvládnou přijet. Vychovatelé a učitelé, kteří mohou nadržovat jiným, prozradí tajemství nebo jsou nespravedliví. V očích dítěte se lidé dělí na „VY“ (dospělí, které je dobré nějak zmáknout, přežít nebo se jim vyhnout) a „MY“ (já a moji kamarádi). Hostitelé mohou narušit tuto základní nedůvěru a ukázat dětem, že se dospělí umí postarat, nezapomínají, je s nimi fajn a dá se na ně spolehnout.
• Zažít úspěch a posílit sebedůvěru. Také máte zkušenost, že vaše dítě je na návštěvě vždycky hodné a nezlobí tak jako doma? Možná je to adaptačními mechanismy (dítě pozoruje a učí se, jak to jinde funguje), novým prostředím a činnostmi, které jsou samy o sobě zajímavé či trpělivostí dospělého, který si hlídání dítěte více užívá, protože ví, že je to jen na chvíli. Děti v DD mají vzhledem ke své životní cestě mnoho problémů, které jsou vidět v jejich chování a projevech (negace dospělých, vulgarita, kouření) U hostitele jsou však jen chvíli a problémy tak vůbec nemusí být zřetelné. Naopak dítě se snaží chovat co nejlépe, a protože se jedná o víkend či týden, zvládne to. Je ochotné, hravé, chce zkoušet nové věci a hostiteli je chváleno a povzbuzováno. Být viděn v lepším světle znamená vidět sám sebe v lepším světle. Ocenění, podpora a nepředpojatost vede k posílení vhodného chování, podpoře sebepojetí a pocitu přijetí. Navíc nové aktivity a činnosti s individuální podporou vedou také k větším reálným úspěchům, které také posilují pozitivní sebehodnocení.
• Dlouhodobá psychosociální podpora. V průběhu HP dítě získá místo a lidi, na něž se může obrátit s problémem, kde se může svěřit, kde nabízí pomoc a podporu. Mnohdy tato podpora trvá až do dospělosti dítěte, případně i během ní. Může být kotvou po odchodu dítěte z dětského domova.

Aby hostitelství bylo fungující, musí mít přínos také pro druhou stranu, pro ty, kteří s dětmi a dospívajícími tráví čas, zahrnuli je do svých přátel či širšího příbuzenstva, pro hostitele. Z dotazníku mezi hostiteli nám vyplynuly tyto hodnoty, které hostitelstvím získali. Především je zde altruistický dobrý pocit z pomoci druhému. Hned v závěsu zde však stojí také uvědomění si cennosti vlastní rodiny, které v porovnání s životním osudem dítěte nelze přehlídnout (jak hezký máme partnerský vztah, jak bezproblémové jsou naše děti). Hostitelé také oceňují, že jejich vlastní děti se v průběhu hostitelství přirozeně učí toleranci, přijímat děti ze sociálně slabého prostředí, rozumět etnickým menšinám, pomoci člověku s hendikepem. A celkově je hostiteli uváděna také radost ze sledovaných změn, jichž dítě či mladý dospělý dosahují.

Také pro dětský domov a jeho pracovníky je HP přínosem. Především se v blízkém okolí dítěte se objeví důležité osoby, které uznávají stejná společenská pravidla, jako se snaží dítěti vštípit pracovníci DD. Více lidé v okolí dítěte tak směřuje ke stejnému cíli. Vysvětluje dítěti, proč je důležité chodit včas, věnovat se pravidelně škole nebo práci, ale také např. že umývat nádobí se prostě musí všude. Děti navíc při dlouhodobém zájmu rodiny a individuální péči mohou být celkově klidnější. Navíc, pokud dítě odchází na víkend k hostiteli, vychovatel se ve stejný čas může o to intenzivněji věnovat jinému potřebnému dítěti. V neposlední řadě se může podařit přechod hostitelství v pěstounskou péči.

Ač to nemusí být na první pohled zřejmé, hostitelství může být přínosem také pro vztah dítěte s biologickou rodinou. Protože bývají hostitelé mnohdy mobilnější než biologičtí rodiče, mohou například spolu s dítětem navštívit v rámci výletu maminku, sourozence v jiném ústavu nebo vzdáleně bydlící babičku.

Celkově lze říci, že hostitelská péče je další efektivní možnost, jak pomoci budoucím mladým lidem pocházejícím ze špatně fungujících rodin a ústavů, narušit bludný kruh snížených rodičovských a partnerských dovedností (vedle pěstounské péče, sanace rodiny, terapie apod.) Nápodobou hostitelů se mohou děti mnoho naučit a podpora hostitelů může čerstvému mladému dospělému pomoci najít svůj směr, ale i bydlení, práci či pomoci s péčí o jeho děti. Hostitelství tak může pomoci předcházet dalšímu odebírání dětí. Zároveň vzhledem k tomu, že děti i dospívající s hostiteli tráví poměrně dost svého času, snižuje se pravděpodobnost tzv. „chycení se party“ a zapadnutí do problémů, z nichž je pro jedince i stát těžké se vymanit (kriminalita, závislosti apod.). Hostitelství je proto přínosem pro celou naši společnost.

Každá lidská činnost má své přínosy, ale také rizika. Jinak tomu není ani u hostitelské péče. Primární je riziko ohrožení bezpečnosti dítěte. Dítě si už tak zažilo dost zlého a nikdo jej nechce vystavovat dalšímu ohrožení či pochybným osobám. Bezpečí je vždy potřeba zajistit. Proto hostitelem může být pouze osoba, která prošla schválením OSPOD, ideálně i jednorázovým psychologickým vyšetřením.

Nejčastější argument kritiků hostitelství je, že dítě bude hostiteli zklamáno. A to ať již ve variantě, kdy by se dítě rádo stalo plnohodnotnou součástí rodiny formou pěstounské péče a rodina toto není schopná naplnit nebo v případě hostitelů, kteří si dítě na sebe citově navážou a posléze nemohou svému závazku dlouhodobě dostát a HP ukončí. Výsledkem této úvahy je dítě zklamané, smutné a hostitelskou péčí více poznamenané než obohacené. K tomuto riziku však patří polemika, která porovnává pouze „možné“ zklamání dítěte při HP s „téměř jistými“ negativními důsledky citové deprivace, kterou přináší ústavní výchova. Nemít žádný vztah je z psychologického hlediska daleko horší, než vztah mít, i když po krátkou dobu nebo ne tak silný. Navíc je možné riziko zklamání vhodnou prací s dítětem a hostiteli ovlivnit. Zároveň je potřeba říci, že pokud dítě z jakéhokoli důvodu zklamané je (nechodí do rodiny tak často, jak by chtělo, představovalo si to jinak, je zklamáno, že se hostitel odmlčel), je nutné a žádoucí s dítětem vše zpracovat.

Dalším rizikem je zklamání hostitelů, kteří nabízejí svůj čas, energii, nasazení, svou rodinu. Zklamání pak přichází tehdy, pokud dítě z jakéhokoli důvodu (sděleného, objektivního, nepochopitelného či bez udání důvodu) hostitelskou péči ukončí, nebo když hostitel neunese deprivační projevy dospívajícího (např. lhaní, manipulaci) a dál v HP nepokračuje. Hostitelé mohou cítit zklamání, vinu, lítost, zmatení apod. Navzdory tomu, že dospělý si s touto situací umí poradit, je vhodné jej procesem taktéž provést. Další zklamání hostitelé mohou prožívat z uzavřenosti až nepřátelskosti některých institucí zainteresovaných v procesu HP (OSPOD, úřady, ústavy). Zde je však potřeba zdůraznit, že mnozí pracovníci institucí jsou velmi vstřícní a s trpělivostí lze zvládnout i komplikovanější případy.

Rizika hostitelské péče tedy existují, a proto je důležité se jim nevyhýbat, ale naopak se na ně připravit a v mnohých případech jim předcházet. Proto velmi zdůrazňujeme přípravu hostitelů a jejich dlouhodobé provázení, a za nezbytnou považujeme práci s dítětem a zařízením, jak před zahájením hostitelské péče, tak v jejím celém průběhu.