Někdy v letech 1993-1994 začali do oddílu, který jsem v té době vedla, docházet děti z dětského domova. Tenkrát mě přímo udeřil do očí obrovský rozdíl mezi nimi a dětmi vyrůstajícími v rodinách. Od té doby začal můj zájem o děti vyrůstající mimo rodinu. Postupně jsem si hledala informace, literaturu a hlavně kontakty. Takto jsem se propracovala, až ke sdružení Děti patří domů a stala jsem se jeho členkou. Práce sdružení mi připadala velmi smysluplná a potřebná, lidé, kteří v něm pracují, jsou naladěni na podobnou strunu a protože jsem opravdu přesvědčena, že děti patří domů, zapojila jsem se i aktivně a v roce 2012 jsem převzala od Blanky Krausové pobočku v Olomouci. Protože mám své zaměstnání a početnější rodinu, pracuji pro Děti patří domů jen částečně a mou „parketou„ jsou převážně vzdělávací semináře pro náhradní rodiče pořádané v Olomouci a podzimní setkávání maminek, pěstounek a dalších zájemkyň – tzv. „Maminky“. Žiji s rodinou v Olomouci, kde s manželem vychováváme pět dětí, z nichž jedno máme v pěstounské péči.
V poslední době jsem absolvovala např. tato školení: Kontakt s biologickou rodinou dítěte (8 hod.), Attachment (6 h.), Problémové a rizikové chování (8 h), Vzdělávání dětí v náhradní rodinné péči (8 h), Osamostatňování dospívajících dětí z náhradních rodin (8 h.), Péče o vlastní děti, děti dříve přijaté, péče o rodinu jako celek (6 h.), Poruchy připoutání, jak s nimi pracovat, možnosti terapie (10 h.)