pro zájemce2018-11-18T12:28:46+00:00

Pro zájemce

Naše organizace dlouhodobě poskytuje veřejnosti poradenství v oblasti pěstounské a hostitelské péči. Obrátit se na nás můžete telefonicky, emailem nebo si sjednat osobní konzultaci. V případě zájmu o pěstounskou či hostitelskou péči preferujeme osobní setkání v naší kanceláři na základě předchozí domluvy.

Nejčastěji se setkáváme s níže uvedenými tématy poradenství:

  • zájem o pěstounskou péči, hostitelskou péči, adopci
  • přechod z hostitelské péče do péče pěstounské
  • řešení výchovných potíží dětí v pěstounské péči/hostitelské péči
  • problematické řešení situace související s pěstounskou péči nebo hostitelskou péči s úřady, se sociální pracovnicí nebo dětským domovem
  • vaše snaha pomoci rodině, kde hrozí odebrání dětí

Obraťte se na nás: poradna@detipatridomu.cz

Pěstounská péče

Pěstounská péče (dále jen PP) je forma náhradní rodinné péče vymezená zákonem o sociálně právní ochraně dětí (ke stažení zde), kdy jednotlivec, manželé či partneři (dále jen rodina) přijali do své péče a výchovy dítě, které nemůže vyrůstat se svými rodiči. Na rozdíl od adopce (osvojení) však pěstouni nejsou zákonnými zástupci, nemění se rodný list dítěte, nemají rodičovská práva ani vyživovací povinnost. Po ukončení pěstounské péče (například pokud dítě dosáhne 18 let a ukončí přípravu na povolání) jsou si po právní stránce dítě i bývalý pěstoun zcela cizími lidmi (nemají k sobě vyživovací povinnost, nedědí apod.)

Navzdory tomu, že dítě je jim svěřeno „jen“ dočasně, na výchovu, je dítě plnou součástí rodiny, sdílí se svými pěstouny radosti i trampoty svého dětství, většinou je oslovuje „mami“ a „tati“, všichni společně řeší jeho školní úspěchy i problémy, rozvíjejí jeho talent, plánují společnou budoucnost. Dítě získává novou rodinu, péči, zájem a především lásku, která je naprosto nezbytnou součástí pro každou lidskou bytost, a otázka bytí či nebytí pro každé dítě.

Pěstounská péče je proto nedocenitelná služba v pravém smyslu slova, služba dítěti, jeho rodičům, společnosti a státu. Dítěti je tak naplněno jeho právo vyrůstat v rodině, v láskyplném a bezpodmínečném prostředí. Nesmírně si proto všech pěstounů vážíme a děkujeme jim.

Na své cestě však pěstouni nezůstávají sami. Od roku 2013 každá rodina automaticky získává svou podpůrnou organizaci, která je provází. Může jít o neziskovou organizaci, příspěvkovou organizaci, ale také krajský úřad či místně příslušný OSPOD (orgán sociálně právní ochrany dětí) – kontakty na organizace, se kterými máme navázanou spolupráci, nebo dobrou zkušenost, najdete v sekci doporučujeme. Jednou z takových organizací je i Děti patří domů, z. s. Každá z organizací nabízí něco trochu jiného a pěstouni si mohou vybrat, s kým uzavřou tzv. dohodu o výkonu PP, tedy se kterou organizací chtějí úžeji spolupracovat a primárně odebírat jejich služby. Více o pěstounské péči můžete zjistit z příručky pro pěstouny (ke stažení) nebo si s námi sjednat schůzku, kde vám o pěstounství povíme více.

Druhy pěstounské péče

Pěstounská péče (tzv. dlouhodobá pěstounská péče)

Dítě je zde svěřeno pravděpodobně na neznámo dlouhou dobu, často až do jeho zletilosti, protože v dohledné době nemusí být možný návrat dítěte do rodiny původní. Odměna pěstouna je stanovena v §47i-j, zákonem č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí (dále zákon SPOD). Dále má pěstoun nárok na Příspěvek na úhradu potřeb dítěte dle § 47f zákona SPOD. (zákon ke stažení)

Pěstounská péče na přechodnou dobu (tzv. krátkodobá pěstounská péče)

Dítě je do této péče svěřeno na dobu dočasnou, maximálně na jeden rok. Jedná se o přechodné období, ve kterém si biologičtí rodiče upravují své podmínky tak, aby se k nim dítě mohlo vrátit zpět. V případě, kdy se to nepodaří či to není možné, je dítěti vyhledána dlouhodobá péče (adopce, pěstounská péče). Jeden z pěstounů na přechodnou dobu je stabilně doma a je stále připraven přijmout dítě, které potřebuje dočasnou péči. Jedná se o tzv. osoby v evidenci, jejichž odměna je stanovena §47j zákona SPOD, nezávisle na tom, zda je dítě v rodině aktuálně umístěno či nikoli. Pro pěstounskou péči na přechodnou dobu jsou zpravidla vybírány rodiny, které již mají děti odrostlé nebo alespoň staršího věku.

Chci se stát pěstounem

Pokud uvažujete o tom, že byste se stali pěstouny – a to ať již pěstouny dlouhodobými či na přechodnou dobu, připravte se na poměrně dlouhý proces (může trvat rok i déle). Tak jako u jiných profesí a činností, ne každý má vlohy ke všemu a děti, které potřebují vaši péči, neměly jednoduchý osud. Proto potřebují, aby jejich noví lidé byli trpěliví, se správnou motivací a především by měli vědět, co vše pěstounská péče obnáší. Není možné experimentovat. Ač proces schvalování k pěstounské péči v současnosti v každém kraji probíhá trochu jinak, určitě vás čeká:

  1. Zajít na sociální odbor, oddělení náhradní rodinné péče – sdělit svůj záměr, získat další informace a převzít si formuláře k vyplnění.
  2. Vyplnit formuláře o sobě, svých dětech, přidat vaši fotografii, potvrzení zaměstnavatele o vašem příjmu, posudek vašeho lékaře, kopie občanských průkazů. K tomu je zpravidla potřeba vyplnit formulář o vašich představách o dítěti/dětech – věk, pohlaví, etnikum, případné zdravotní omezení či hendikepy.
  3. Návštěva sociální pracovnice ve vašem bydlišti, její posudek je součástí spisu o vás. Ptejte se, kdy můžete její návštěvu očekávat.
  4. Psychologické posouzení všech členů domácnosti, tzn. nejen partnerů, ale i dětí. Návštěva krajského psychologa bývá zpravidla na začátku procesu, uprostřed, a poté vždy na konci. Čekací doby bývají zhruba okolo 2 měsíců, ptejte se však, jak je to u vás v kraji.
  5. Příprava na pěstounskou péči v celkové době 48 hodin pro pěstouny na dlouhodobou péči, 72 hodin pro pěstouny na přechodnou dobu. Tato část je nejvíce různorodá z pohledu krajů. Někde jsou přípravy v rozmezí několika víkendů, někde v rozmezí několika samostatných dní. Většinou jde o skupinovou přípravu, která může začít, až se naplní minimální počet zájemců (zpravidla dvakrát ročně). Nebojte se proto hodně ptát nejen během přípravy, ptejte se vaší sociální pracovnice, psychologa, neváhejte zatelefonovat na krajský úřad. Nebojte se informovat se, jak často se přípravy pořádají a kdy můžete očekávat, že do nich budete zařazeni. Samožadatelé v některých krajích mohou čekat déle, protože jich ve skupině může být jen omezený počet.
  6. Závěrečné posouzení psychologem, kde se zpravidla dohodnete, jakým dětem jste schopni poskytnout péči, zda jste prošli procesem s doporučením (případně zda vám doporučili odklad nebo vás neschválili), kdy dostanete formální potvrzení o schválení.

Celkově je potřeba říci, že ač se celý proces může zdát dlouhý, má to svůj význam. Od vašeho primárního rozhodnutí se dozvíte spoustu nových informací, které je potřeba vstřebat a zakomponovat do svých představ o pěstounství. Zároveň se s novými informacemi budou posouvat vaše představy o tom, jaké jsou vaše kapacity, na co si ještě troufáte a nač již ne, jaký vliv bude mít vaše rozhodnutí na vaše vlastní děti a co udělat pro to, abyste pro ně rizika minimalizovali. Jedná se o velké životní rozhodnutí, a to vyžaduje čas. Dejte ho sobě i své rodině. Dítěti nejvíce prospějete, když budete dobře připravení. Chyba by měla zásadní vliv nejen na vaši rodinu, ale i na přijaté dítě, jež potřebuje především přijetí a stabilitu. Buďte proto trpěliví a počítejte s větší časovou náročností (např. vzít si dovolenou na dobu přípravy nebo návštěvu u psychologa).

Podpora pěstounů

Provázení pěstounskou péčí je služba, kterou automaticky získává každá pěstounská rodina. Znamená to, že pracovník organizace, s níž má pěstoun uzavřenou dohodu o výkonu pěstounské péče, musí být v osobním styku s pěstouny a s dětmi svěřenými do jejich péče minimálně jednou za dva měsíce (zákon o SPOD § 47b). Tento pracovník pak má za úkol sledovat naplňování sepsané dohody.

Co to však pro vás – pro pěstouny – znamená ve skutečnosti?

Naše organizace Děti patří domů, z. s. pojímá provázení jako stěžejní prvek komplexní podpory celé pěstounské rodiny a propojení veškeré péče. Klíčová pracovnice (nebo pracovník) rodinu pravidelně navštěvuje, a to nejčastěji přímo u ní doma, nicméně je možné sejít se i na některé z našich akcí nebo dle dohody.

Hlavním úkolem klíčové pracovnice je celé vaší rodině pomáhat, podporovat vás, sdílet s vámi radosti i starosti, konzultovat problémy, poradit nebo vyhledat informace, podporovat nebo případně kompletně zajistit bezpečný kontakt dítěte s jeho biologickou rodinou.

Kapacita klíčové pracovnice (pracovníka) je dána aktuálními standardy organizace a odvíjí se od skutečných potřeb provázených rodin. Návštěva klíčové pracovnice je vždy dopředu domluvená, trvá v běžných případech okolo dvou hodin, kdy část času věnuje povídání s vámi – pěstouny – a druhou část hře a práci s dětmi.

V prvním roce provázení je však naším hlavním společným úkolem vytvořit vzájemnou důvěru, protože jsme přesvědčeni, že bez ní by naše práce neměla smysl.

Jakmile se však už vzájemně se svou klíčovou pracovnicí znáte vy i vaše děti, většinou se pomalu pouštíme do nějaké cílenější práce, podle toho, co která rodina a dítě potřebuje. Může jít o techniky na rozvoj sebevědomí dítěte (např. jednostránkový profil dítěte), poznávání a ovládání emocí, zvládání zátěže, nebo přímo práce na přijetí svého osobního příběhu, životní historie, rozvoj identity (například práce na Knize života). S pěstounskými rodiči pak klíčová pracovnice nejčastěji probírá deprivační projevy dětí, jejich problémy s chováním, potíže ve škole nebo s učením, fáze vývoje, probírají, zda by nepomohlo využít péči nějakého odborníka – například psychologa, psychoterapeuta, psychiatra… Klíčoví pracovníci nejsou terapeuti a jejich role v rodině je především podpůrná a poradenská.

Poměrně často vám pak klíčová pracovnice pomáhá řešit kontakt s biologickou rodinou dítěte. Ve všech případech asistovaných kontaktů dbáme na dobrou přípravu všech stran. Zahrnuje setkání klíčové pracovnice s biologickým rodičem, kdy se mu snaží porozumět, zjišťuje jeho motivaci, celý příběh, nastavuje pravidla komunikace i setkání. Zahrnuje také přípravu dítěte a pěstounů, kdy se bavíme o tom, co kontakt přinese, jak se cítíme, co vlastně všechno víme a nevíme a chtěli bychom vědět. U všech stran klíčová pracovnice zjišťuje pocity, přání, plány. Teprve, když všechny strany s kontaktem souhlasí a mají respekt ke straně druhé, může dojít k asistovanému setkání v neutrálním prostředí. Samotný kontakt s rodiči je pak taktéž veden klíčovou pracovnicí a připraven podle dohody s pěstouny. Metodiku, podle níž se snažíme postupovat, jsme přebrali od Mgr. Veroniky Uhlířové a zatím se nám velmi osvědčuje. V případě, kdy si rodina přeje, aby proces kontaktu řídil jiný odborník než klíčová pracovnice, se snažíme maximálně vyhovět.

Na závěr je potřeba říci, že naše klíčové pracovnice se nevěnují jen dětem svěřeným do pěstounské péče, ale všem členům rodiny, tzn. také dětem biologickým nebo adoptovaným, jelikož jsme přesvědčeni, že všechny děti potřebují svůj díl pozornosti a péče a kritériem k tomu by neměla být forma právního vztahu. Navíc každý člen rodiny ovlivňuje atmosféru rodiny a její fungování, a proto chceme poskytovat podporu všem členům rodiny, všem dětem i rodičům.

Dohoda o provázení

Co je to dohoda?

Od ledna 2013, kdy vešla v platnost novela zákona SPOD, má každý pěstoun povinnost sepsat tzv. dohodu o výkonu pěstounské péče. Dohodu může sepsat s organizací či institucí, kterou si vybere podle svého uvážení. Tato se posléze stane primárním poskytovatelem služeb, jež má pěstoun právo využívat a určitým dohledem povinností, které pěstoun musí plnit. Organizace a instituce, které mohou podepisovat dohody s pěstouny, získaly pověření k této činnosti od krajského úřadu (naše pověření zde). Může jít o neziskové organizace, jako je ta naše, o příspěvkové organizace, jako jsou například poradny pro rodinu, nebo také přímo o OSPOD (váš sociální úřad) či samotné kraje. Dohoda by měla být sepsána dle individuálních potřeb pěstounů a reagovat na tzv. IPOD neboli individuální plán ochrany dítěte, který vypracovává sociální pracovnice vašeho dítěte.

Organizace, se kterou pěstoun podepíše dohodu, pak dle zákona musí zajistit:

  • návštěvu v pěstounské rodině minimálně jednou za dva měsíce
  • alespoň 14 dní péče o děti, kdy pěstouni mohou čerpat volno na odpočinek
  • alespoň 24 hodin bezplatného vzdělávání pro oba pěstouny
  • v případě zájmu odbornou péči minimálně jednou za půl roku
  • pomoc s asistovaným kontaktem s biologickými rodiči dítěte
  • dohled nad výkonem pěstounské péče
  • zaslání jednou za 6 měsíců zprávu příslušnému OSPOD (pokud provázející organizace není přímo OSPOD)

Mnohé organizace se kromě těchto zákonem daných náležitostí specializují na konkrétní službu, kterou dále rozvíjejí a snaží se pěstounům poskytnout nadstandard nebo nějakou výhodu. Může jít buď o širokou nabídku služeb, nebo finanční dotace nad rámec zákona, nejčastěji něco mezi tím. My v Děti patří domů se například specializujeme na intenzivní a odborné provázení a širokou nabídku forem odpočinku pro pěstouny (respitní péče), vždy ideálně zacílenou na potřeby rodiny a dítěte.  Proto je dobré dobře prostudovat veškeré nabídky a dostatečně se dané organizace ptát, na to co vás zajímá, než dohodu sepíšete. Nicméně kdybyste se rozhodli později doprovázející organizaci změnit, máte na to plné právo, a to bez udání důvodu, do 30 dní však musíte podepsat dohodu s jinou organizací.

Co v dohodě nabízí Děti patří domů?

Vzorovou dohodu o výkonu pěstounské péče Děti patří domů si můžete stáhnout zde, podobně jako naši brožurku „Nabídka služeb pro pěstounské rodiny“. K podepsání dohody o výkonu pěstounské péče budete potřebovat rozsudek o svěření všech vašich nezletilých dětí do pěstounské péče a/nebo rozhodnutí o zařazení mezi osoby v evidenci, pokud jste pěstouny na přechodnou dobu.

Pokud s Děti patří domů, z. s. podepíšete dohodu o pěstounské péči, můžete počítat s:

  • Klíčovou pracovnicí, která k vám přijede minimálně jednou za dva měsíce, nicméně pokud to bude nutné, je možné se domluvit i na častějších návštěvách, třeba i několikrát v měsíci. Klíčové pracovnici můžete vy i děti také průběžně telefonovat s dotazy, konzultovat s ní cokoli potřebujete. Hlavní činnost klíčové pracovnice je odborné a přitom přátelské provázení vaší rodiny po celou dobu trvání vaší pěstounské péče, jehož kvalita je pro nás v oblasti služeb prioritou.
  • Možností vybrat si způsob čerpání odpočinku pro pěstouny(respitní péče) v minimálním rozsahu 14 dní. Zvolit můžete buď některý z našich profesionálně vedených integrovaných pobytů pro děti, které jsou specifické tím, že přijmeme dítě s jakýmikoli specifickými potřebami, zajistíme vlastního asistenta dítěti vyžadujícímu zvýšenou péči (např. dítě s autismem, hyperaktivitou, či výrazným problémem s chováním) a zároveň dětem zajišťujeme atraktivní sebe-rozvojový program (např. natáčení filmu, dobrodružné hry, výtvarně – tvořivé aktivity, kontakt se zvířaty apod.). Pokud vaše děti navštěvují kroužek či oddíl, který pořádá svůj tábor nebo soustředění, nebo si pro dítě vyberete prostě jiný tábor (např. skauti, fotbalové soustředění), můžete od nás očekávat finanční příspěvek na tento tábor pro dítě v PP. U dětí, které jsou příliš malé na to, aby jely někam přes noc, nebo u dětí, které pobyty z jiných důvodů nezvládají, je možné zařídit individuální hlídání osobou, které důvěřujete a děti ji znají, a vy pak můžete požádat o finanční příspěvek na toto hlídání. Výše finanční spoluúčasti u táborů a příspěvků na pobyty či hlídání je pro každý kalendářní rok stanovena v dokumentu Nabídka a ceník.
  • Možností vybrat si zajímavé a vyhovující vzdělávání. Splnit vaši povinnost 24 hodin vzdělávání ročně nemusí být otrava. Můžete si vybrat z bohaté nabídky našich vzdělávacích akcí, které zahrnují víkendové a vícedenní pobyty, kde získáte celých 24 hodin najednou, jednodenní odborné semináře nebo skupiny, kde je jejich hlavní podstatou společné sdílení. Pokud jsou však naše akce pro vás ve špatném termínu, místě nebo vám nevyhovuje aktuální téma, proplatíme vám vzdělávání od jakékoli jiné organizace. Otevřeni jsme také e-learningu nebo webinářům, tedy vzdělávání přes internet, nikoliv však na celých 24 hodin, to je možné pouze výjimečně. Také vaše klíčová pracovnice s vámi může probrat některé z témat, které potřebujete a které ovládá a připíšeme vám tak až 4 hodiny vzdělávání. Protože vnímáme rozšiřování si obzorů jako podstatnou součást pěstounství, je možné započítat do získaných hodin vzdělávání i samostudium (ověření znalosti bude provedeno testem). Domníváme se však, že samostudium by mělo být krajní možností, jak získat potřebné vzdělání.
  • Pomoc s kontaktem s biologickou rodinou. Klíčová pracovnice je vám vždy k dispozici v oblasti konzultace, provázení nebo i celého vedení a zařízení kontaktu dítěte s biologickou rodinou, včetně asistovaného kontaktu. Ctíme zásadu, že na kontakt, který přichází pro dítě po dlouhé době, musí být připraveny a souhlasit s ním všechny zúčastněné strany, tzn. jak dítě a pěstounský rodič, tak biologický rodič. Při asistovaném kontaktu postupujeme podle metodiky Mgr. Veroniky Uhlířové, kdy všechny zúčastněné strany nejprve samostatně připravíme a teprve poté přichází na řadu samotný kontakt.
  • Zprostředkování odborníka. Klíčová pracovnice vám vždy ráda vyhledá vhodného odborníka, který vám pomůže v oblastech, jež již přesahují její schopnosti (lékař, psycholog, psychiatr, psychoterapeut apod.)
  • Otevřenost dokumentace. Každého půl roku (nebo na vyžádání) jsme povinni posílat zprávy vaší sociální pracovnici. Zprávu vám poskytneme k připomínkování a odsouhlasení. Pokud bychom se náhodou na nějaké věci neshodli, vaše připomínky k naší zprávě přiložíme jako vaše vyjádření. Stejně tak máte plně přístup k vašemu spisu, který o vaší rodině klíčová pracovnice vede.
  • Upřímnost. Snažíme se vám vždy říkat, co si myslíme, jelikož víme, že náš pohled je pouze jedním z pohledů na skutečnost a může být odlišný od pohledu vašeho, vašich dětí nebo sociální pracovnice. Nicméně myslíme si, že pro vás může být inspirací nebo podnětem k zamyšlení.
  • Transparentnost s financemi: Pokud s námi máte sepsanou dohodu po celý kalendářní rok, obdržíme od státu 48 000 Kč, ze kterých financujeme poskytované služby. Abyste měli dostatek informací a mohli se spolupodílet na tom, jak budou finance využity, rozdělujeme každý rok tento příspěvek na část určenou plošně na zajištění provázení (mzda klíčové pracovnice, cestovné, telefonáty, internet, supervize, školení, náklady organizace) a část určenou primárně na vaše služby jako jsou tábory, vzdělávání, hlídání nebo například terapie.

Principy práce a zpětná vazba: Naše organizace stojí na 7 základních principech a hodnotách, kterými se řídí každý z našich lidí. Jde o důvěru a přátelskost, vzájemný respekt, odbornost, transparentnost, slušnost a morálku, podporu rozvoje a zdravý selský rozum. Tyto principy jsou pro nás stěžejní při každé naší činnosti a rádi bychom je co nejvíce naplňovali. Nicméně také jsme jen lidé a děláme občas prosté lidské chyby. Chceme se však z nich poučit. Proto se pravidelně ptáme na to, jak jste spokojeni s našimi službami, a to ať již dotazníkem papírovým, online nebo přímo osobně. Jsme otevření zpětné vazbě a připomínkám, upozorněním a snažíme se je zapracovat do naší práce tak, abychom byli společně spokojení.

Hostitelská péče

Motto: Čím víc dáš, tím víc máš. Jeden člověk nemůže změnit svět, ale může k tomu pomoci druhým.

Co to je hostitelská péče

Hostitelskou péči (HP) vymezujeme jako dlouhodobé a opakující se kontakty dítěte žijícího v dětském domově s rodinou či jednotlivci, kteří nejsou biologickými příbuznými dítěte. Je realizovaná u dětí, které mají objektivně nižší šance na pěstounskou péči, tedy u dětí starších 10 let, z velké sourozenecké skupiny, majoritního etnika, apod. Účelem HP je poskytnout dítěti možnost navázat citový vztah, možnost zažít fungování běžné rodiny a vztahů v ní, zažít úspěch a rozšířit společenské zázemí dítěte. V současné době ji rozlišujeme na hostitelskou péči spontánní a plánovanou.

Lze se domnívat, že spontánní hostitelská péče má v našich zemích tak dlouhou tradici jako sama ústavní zařízení. Vždy se okolo dětí z DD pohybovali lidé, kterým nebyl jejich osud lhostejný, a měli srdce na dlani. V minulosti šlo převážně o vychovatele, nebo blízké sousedy, v době otevírání zdí ústavů širšímu světu jde stále více o nejrůznější vedoucí táborů, sportovní trenéry, rodiče kamarádů ze školy, rodiny mající sourozence dítěte v pěstounské péči apod. Spontánní HP je tedy přirozeně vzniklý vztah  dítěte z DD k lidem, s nimiž se náhodně potkalo či seznámilo. Hostitelé nejprve dítě znají a teprve poté uvažují o tom, zda tomuto konkrétnímu dítěti nabídnou více. Stejně tak dítě ví, o koho se jedná. Hlavní výhodou této formy HP je, že vzniká přirozeně a pozvolna, zúčastnění se zapojují tak, jak jim to vyhovuje. Nevýhoda dlí v nedostupnosti.  Většina dětí v DD nemá to štěstí na hostitele narazit a mnoho altruisticky smýšlejících lidí nemá kontakt s dětmi z DD.

Plánovaná hostitelská péče je naproti tomu ve větším měřítku spíše novodobá záležitost, která  spojuje existenci altruisticky orientovaných lidí v naší společnosti na straně jedné a potřeby dětí a dospívajících v dětských domovech na straně druhé. Předpokládá se, že osoby se zájmem o HP se nejprve obrátí na nějakou organizaci nebo instituci a žádají o rady k zprostředkování kontaktu s dítětem, kterému by mohli nabídnout svůj čas, zájem a lásku. Plánovaná HP je ochuzena o přirozenou spontánnost vzniku vztahu, avšak je obohacena o přípravu hostitelů i dítěte na celý proces, případně také o dlouhodobé provázení.

Podmínky k hostitelství

Legislativa pojem hostitelská péče vůbec nezná. Problematiku řeší §30 zákona SPOD. Zde je vymezen pobyt mimo zařízení u osob jiných než rodičů na maximální dobu 14 dní. Při rozhodování, zda vydat k HP souhlas se přihlíží k rodinnému a sociálnímu prostředí, v němž bude dítě pobývat, zároveň však může obecní úřad požádat o odborné posouzení daných osob, pro které však platí stejné požadavky jako pro prověřování osob k pěstounské péči pouze v rozdílné intenzitě.

Vzhledem k tomu, že podmínky k HP péči jsou tak nejednotné a HP není častá, můžete počítat s velmi různorodými reakcemi kompetentních osob nejen na úrovni různých krajů, ale také jednotlivých OSPODů (orgánů sociálně právní ochrany dítěte) nebo dětských domovů.

Chci se stát hostitelem

Přečetli jste si zde na stránkách informace o hostitelské péči a celé vám to vrtá hlavou. Probrali jste to doma s partnerem, s dětmi či jinými blízkými a stále se vám to zdá jako dobrý nápad. Jak dále pokračovat?

Žádost o schválení k hostitelské péči

Zajděte na váš sociální odbor na městském úřadě nebo Magistrátě, oddělení náhradní rodinné výchovy (NRP) v úřední den. Zde sdělte svůj záměr sociální pracovnici a požádejte ji o schválení k hostitelské péči. Je možné, že vám automaticky předá formulář k vyplnění. Nicméně je také možné, že se nikdy dříve s něčím takovým nesetkala. Potom je vhodné ji poprosit, zda by mohla zavolat na kraj, tam většinou vědí, jaký mají pro tyto případy doporučený postup. Celkově po vás pravděpodobně budou chtít výpis z rejstříku trestu, pohovor, návštěvu u vás doma a poté ideálně jednorázové psychologické vyšetření. Mohou toho však chtít více i méně, záleží na jejich zvyklostech. Nejčastěji doba schvalování trvá dva až tři měsíce.

Vyhledání dítěte a dětského domova

Jakmile jste schváleni úřadem, většinou vám řeknou, že nyní si můžete dítě vyhledat sami (výjimečně kraj dítě doporučí). Nyní je vaším úkolem vyhledat si nejbližší dětské domovy a smluvit si schůzku s ředitelem nebo sociální pracovnicí DD. Další možností je zúčastnit se akce DD, které jsou otevřené pro veřejnost a s dítětem se seznámit takto. Začít také můžete v dětském domově jako dobrovolníci nebo doučovatelé a teprve až se s dítětem seznámíte, udělat další krok.

Příprava k hostitelské péči

K hostitelství byste měli být připraveni vy, ale také dítě a dětský domov. Můžete si pročíst metodickou příručku o přípravě k hostitelství pro odborníky, anebo pokud to nemáte daleko, přijet za námi do kanceláře ve Svitavách a o nástrahách hostitelství, o životě dětí v dětských domovech a o tom, jak vypadají deprivační projevy se spolu s námi pobavit.

Další krok k úspěšné HP je setkání dospělých účastníků HP na půdě DD. Jedná se o vás, hostitele, dále ředitele DD (má za dítě odpovědnost) a nejlépe alespoň jednoho kmenového vychovatele dítěte, v ideálním případě také sociální pracovnici dítěte.

Příprava dítěte či dospívajícího je velmi podstatná. Měl by ji dělat člověk dítěti blízký, kterému věří – jeho vychovatel.

Seznámení s dítětem

Seznámení hostitelů s dítětem by mělo být velmi postupné. Ideální je naplánovat jej co nejvíce dopředu, tzn., že vy i dítě budete přesně vědět, jak dlouho to bude trvat a co se bude dít. Zda dítě chce anebo nechce, abyste znovu přijeli, není nutné říkat na konci setkání, stačí až později svému vychovateli, se kterým si návštěvu zhodnotí. Ten vám poté dá vědět, jak se to dítěti líbilo, a domluvíte se na dalším setkání.

Návštěvy a výlety

Po prvním setkání je dobré ještě asi dvě další mít v prostorách DD nebo jeho okolí. Pokud máte děti, je dobré je na první setkání nebrat a vzít je až s sebou až na druhé a třetí setkání. Poté může přijít půldenní výlet (do města, do kina) a případně celodenní výlet (na bazén či koupaliště, na hory, na bowling nebo jen k vám domů). Jakmile začnete plánovat první přespání u vás, je vhodné, abyste se k vám s dítětem zastavili někdy předtím, např. při návratu z výletu, nebo jeden den věnovat celý pouze návštěvě u vás. Aby dítě, až k vám pojede i na noc nebo na víkend, vědělo, kde vlastně bude spát, jak to tam vypadá a aspoň trošku, jak to tam chodí.

K tomu, abyste si mohli vzít dítě na „vycházku“, musíte mít občanský průkaz, v DD vyplníte papír či informace do knihy návštěv a vše stvrdíte svým podpisem. K tomu, abyste si mohli vzít dítě na celodenní výlet, je potřeba souhlasu ředitele.

Žádost o pobyt dítěte v rodině

Po dobrém vzájemném seznámení asi začínáte uvažovat o společném víkendu. V řeči DD jde o tzv. víkendovou propustku, kterou dítěti musí schválit jeho sociální pracovnice. Proto musíte napsat oficiální žádost o pobyt dítěte u vás. Žádost by měla obsahovat vaše jméno a příjmení, vaši adresu, místo, kde se s dítětem budete zdržovat, termín pobytu a jméno a datum narození dítěte. Žádost může být napsaná rukou, většinou však dětské domovy nebo úřady mají svůj formulář. Žádost je nutné doručit 14 dní před plánovaným pobytem sociální pracovnici dítěte nebo dětskému domovu (praxe je v různých krajích různá), případně nic nezkazíte, když to doručíte oběma. Žádost musí schválit jak sociální pracovnice dítěte (vyžádá si informace o vás od vaší sociální pracovnice, která potvrdí, že jste řádně prověřeni), také ředitel DD, který má za dítě odpovědnost.  Teprve když je žádost schválena a propustka vydána, můžete si pro dítě přijet a užívat si společného času.

Podpora Děti patří domů, z. s.

Zdá se vám to všechno trochu složité? Nebojte se. Když zvládnete všechny počáteční záležitosti, samotné hostitelství už často běží jako na drátku. Prostě se domluvíte s dítětem a dětským domovem na termínu, pak pro dítě přijedete, strávíte s ním čas a zase jej odvezete zpět. Děti starší 15 let mohou za vámi docestovat i samy, pokud to ředitel DD schválí. Je-li ve vašich možnostech přijet za námi do Svitav do kanceláře, rádi s vámi projdeme i kompletní přípravou k hostitelství, kde vám zodpovíme řadu otázek, zmapujeme vaši motivaci a poradíme, co a jak dál. Schůzku je potřeba dopředu naplánovat (telefonicky nebo e-mailem).

Význam a rizika

Na základě zkušenosti jsme přesvědčeni, že hostitelská péče má pro dítě žijící v ústavu obrovský význam. Přínosy hostitelské péče však lze najít také u samotné hostitelské rodiny, pracovníků dětského domova a v některých případech u biologické rodiny dítěte. Každá mince má však dvě strany a kromě nesporných výhod je potřeba také počítat s určitými riziky a v maximální míře se je pokusit minimalizovat.

Význam

Největší význam má hostitelská péče pro dítě. Dětské domovy jsou v dnešní době již velmi rodinně zaměřené a otevřené veřejnosti. Pokud se nedaří vrátit dítě zpět jeho rodině, ani mu najít rodinu náhradní, může hostitelská péče tyto základní potřeby alespoň částečně kompenzovat. Dítě tak má možnost díky hostitelům získat:

  • Model fungující rodiny a vztahů v ní. Všechny děti se nejvíce učí nápodobou a většinou neměly příležitost vidět fungující rodičovské chování (k sobě, ani k jiným dětem) a také fungující partnerskou komunikaci. Přitom jednou dospějí a sami budou partnery a rodiči. Vidět a zažít hádku či konflikt rodičů (partnerů) není sice příjemné, ale vidět jejich usmíření a znovunastolení domácí harmonie, je nedocenitelné. Žádná přednáška ani simulační hra nenahradí opakovaný reálný prožitek.
  • Vytvoření stabilního citového pouta. Každé dítě potřebuje svého člověka, nejlépe mámu. Nebo alespoň někoho, kdo jej bude mít rád, takové jaké je. V dětském domově jsou sice vychovatelé přiděleni na tzv. rodinnou skupinu, ale stále se střídají a také z DD odchází (mateřská, důchod, změna pracovníka). Nejsou to lidé „dítěte“, jen se o něj dočasně starají. Díky HP dítě může zažít, že jej má někdo rád a zkusit mít také rád, zažít individuální zájem a přijetí nebo vidět, že vztah znamená dávat i brát. A to dlouhodobě.
  • Vytvoření či posílení důvěry dítěte v dospělého. Za svůj poměrně krátký život bylo dítě už mnohokrát zklamáno. Úředníci, kteří jej vytrhli z místa, kde žilo. Rodiče, kteří slibují návštěvu, a nakonec nezvládnou přijet. Vychovatelé a učitelé, kteří mohou nadržovat jiným, prozradí tajemství nebo jsou nespravedliví. V očích dítěte se lidé dělí na „VY“ (dospělí, které je dobré nějak zmáknout, přežít nebo se jim vyhnout) a „MY“ (já a moji kamarádi). Hostitelé mohou narušit tuto základní nedůvěru a ukázat dětem, že se dospělí umí postarat, nezapomínají, je s nimi fajn a dá se na ně spolehnout.
  • Zažít úspěch a posílit sebedůvěru. Také máte zkušenost, že vaše dítě je na návštěvě vždycky hodné a nezlobí tak jako doma? Možná je to adaptačními mechanismy (dítě pozoruje a učí se, jak to jinde funguje), novým prostředím a činnostmi, které jsou samy o sobě zajímavé či trpělivostí dospělého, který si hlídání dítěte více užívá, protože ví, že je to jen na chvíli. Děti v DD mají vzhledem ke své životní cestě mnoho problémů, které jsou vidět v jejich chování a projevech (negace dospělých, vulgarita, kouření) U hostitele jsou však jen chvíli a problémy tak vůbec nemusí být zřetelné. Naopak dítě se snaží chovat co nejlépe, a protože se jedná o víkend či týden, zvládne to. Je ochotné, hravé, chce zkoušet nové věci a hostiteli je chváleno a povzbuzováno. Být viděn v lepším světle znamená vidět sám sebe v lepším světle. Ocenění, podpora a nepředpojatost vede k posílení vhodného chování, podpoře sebepojetí a pocitu přijetí. Navíc nové aktivity a činnosti s individuální podporou vedou také k větším reálným úspěchům, které také posilují pozitivní sebehodnocení.
  • Dlouhodobá psychosociální podpora. V průběhu HP dítě získá místo a lidi, na něž se může obrátit s problémem, kde se může svěřit, kde nabízí pomoc a podporu. Mnohdy tato podpora trvá až do dospělosti dítěte, případně i během ní. Může být kotvou po odchodu dítěte z dětského domova.

Aby hostitelství bylo fungující, musí mít přínos také pro druhou stranu, pro ty, kteří s dětmi a dospívajícími tráví čas, zahrnuli je do svých přátel či širšího příbuzenstva, pro hostitele. Z dotazníku mezi hostiteli nám vyplynuly tyto hodnoty, které hostitelstvím získali. Především je zde altruistický dobrý pocit z pomoci druhému. Hned v závěsu zde však stojí také uvědomění si cennosti vlastní rodiny, které v porovnání s životním osudem dítěte nelze přehlídnout (jak hezký máme partnerský vztah, jak bezproblémové jsou naše děti). Hostitelé také oceňují, že jejich vlastní děti se v průběhu hostitelství přirozeně učí toleranci, přijímat děti ze sociálně slabého prostředí, rozumět etnickým menšinám, pomoci člověku s hendikepem. A celkově je hostiteli uváděna také radost ze sledovaných změn, jichž dítě či mladý dospělý dosahují.

Také pro dětský domov a jeho pracovníky je HP přínosem. Především se v blízkém okolí dítěte se objeví důležité osoby, které uznávají stejná společenská pravidla, jako se snaží dítěti vštípit pracovníci DD. Více lidé v okolí dítěte tak směřuje ke stejnému cíli. Vysvětluje dítěti, proč je důležité chodit včas, věnovat se pravidelně škole nebo práci, ale také např. že umývat nádobí se prostě musí všude. Děti navíc při dlouhodobém zájmu rodiny a individuální péči mohou být celkově klidnější. Navíc, pokud dítě odchází na víkend k hostiteli, vychovatel se ve stejný čas může o to intenzivněji věnovat jinému potřebnému dítěti. V neposlední řadě se může podařit přechod hostitelství v pěstounskou péči.

Ač to nemusí být na první pohled zřejmé, hostitelství může být přínosem také pro vztah dítěte s biologickou rodinou. Protože bývají hostitelé mnohdy mobilnější než biologičtí rodiče, mohou například spolu s dítětem navštívit v rámci výletu maminku, sourozence v jiném ústavu nebo vzdáleně bydlící babičku.

Celkově lze říci, že hostitelská péče je další efektivní možnost, jak pomoci budoucím mladým lidem pocházejícím ze špatně fungujících rodin a ústavů, narušit bludný kruh snížených rodičovských a partnerských dovedností (vedle pěstounské péče, sanace rodiny, terapie apod.) Nápodobou hostitelů se mohou děti mnoho naučit a podpora hostitelů může čerstvému mladému dospělému pomoci najít svůj směr, ale i bydlení, práci či pomoci s péčí o jeho děti. Hostitelství tak může pomoci předcházet dalšímu odebírání dětí. Zároveň vzhledem k tomu, že děti i dospívající s hostiteli tráví poměrně dost svého času, snižuje se pravděpodobnost tzv. „chycení se party“ a zapadnutí do problémů, z nichž je pro jedince i stát těžké se vymanit (kriminalita, závislosti apod.). Hostitelství je proto přínosem pro celou naši společnost.

Rizika

Každá lidská činnost má své přínosy, ale také rizika. Jinak tomu není ani u hostitelské péče. Primární je riziko ohrožení bezpečnosti dítěte. Dítě si už tak zažilo dost zlého a nikdo jej nechce vystavovat dalšímu ohrožení či pochybným osobám. Bezpečí je vždy potřeba zajistit. Proto hostitelem může být pouze osoba, která prošla schválením OSPOD, ideálně i jednorázovým psychologickým vyšetřením.

Nejčastější argument kritiků hostitelství je, že dítě bude hostiteli zklamáno. A to ať již ve variantě, kdy by se dítě rádo stalo plnohodnotnou součástí rodiny formou pěstounské péče a rodina toto není schopná naplnit nebo v případě hostitelů, kteří si dítě na sebe citově navážou a posléze nemohou svému závazku dlouhodobě dostát a HP ukončí. Výsledkem této úvahy je dítě zklamané, smutné a hostitelskou péčí více poznamenané než obohacené. K tomuto riziku však patří polemika, která porovnává pouze „možné“ zklamání dítěte při HP s „téměř jistými“ negativními důsledky citové deprivace, kterou přináší ústavní výchova. Nemít žádný vztah je z psychologického hlediska daleko horší, než vztah mít, i když po krátkou dobu nebo ne tak silný. Navíc je možné riziko zklamání vhodnou prací s dítětem a hostiteli ovlivnit. Zároveň je potřeba říci, že pokud dítě z jakéhokoli důvodu zklamané je (nechodí do rodiny tak často, jak by chtělo, představovalo si to jinak, je zklamáno, že se hostitel odmlčel), je nutné a žádoucí s dítětem vše zpracovat.

Dalším rizikem je zklamání hostitelů, kteří nabízejí svůj čas, energii, nasazení, svou rodinu. Zklamání pak přichází tehdy, pokud dítě z jakéhokoli důvodu (sděleného, objektivního, nepochopitelného či bez udání důvodu) hostitelskou péči ukončí, nebo když hostitel neunese deprivační projevy dospívajícího (např. lhaní, manipulaci) a dál v HP nepokračuje. Hostitelé mohou cítit zklamání, vinu, lítost, zmatení apod. Navzdory tomu, že dospělý si s touto situací umí poradit, je vhodné jej procesem taktéž provést. Další zklamání hostitelé mohou prožívat z uzavřenosti až nepřátelskosti některých institucí zainteresovaných v procesu HP (OSPOD, úřady, ústavy). Zde je však potřeba zdůraznit, že mnozí pracovníci institucí jsou velmi vstřícní a s trpělivostí lze zvládnout i komplikovanější případy.

Rizika hostitelské péče tedy existují, a proto je důležité se jim nevyhýbat, ale naopak se na ně připravit a v mnohých případech jim předcházet. Proto velmi zdůrazňujeme přípravu hostitelů a jejich dlouhodobé provázení, a za nezbytnou považujeme práci s dítětem a zařízením, jak před zahájením hostitelské péče, tak v jejím celém průběhu.

Otázky a odpovědi

Možností je více, můžete zvolit tu, která je pro vás nejpříjemnější:

Je třeba zajít na sociální odbor na městském úřadě nebo Magistrátě, oddělení náhradní rodinné péče (NRP), zde sdělit svůj záměr sociální pracovnici a požádat o schválení k hostitelské péči. Budete muset doložit výpis z rejstříku trestu, absolvovat pohovor, návštěvu u vás doma a poté nejspíše alespoň jednorázové psychologické vyšetření. Rozsah požadavků záleží na zvyklostech daného regionu. Doba schvalování trvá obvykle dva až tři měsíce.

Do hostitelské péče jsou vhodné děti, které mají objektivně nižší šanci dostat se do náhradní rodinné péče a jsou dlouhodobě umístěny v ústavu. Jedná se tak především o děti staršího věku (nad 12 let), kterých je v DD nejvíce, ale není to pravidlem. Starší děti již dokáží mít na HP náhled, dokáží porozumět limitům HP a mít reálná očekávání. U dětí mladších 10 let je velké riziko rychlého připoutání se k hostiteli a hůře se vysvětluje, že se jedná jen o nárazové návštěvy. Děti mladší 7 let věku nejsou pro hostitelství vhodné. Častá změna prostředí jim neprospívá, přičemž rozumové zpracování „návštěv“ je velmi omezené. Mohou se pak objevovat noční děsy, pomočování či jiné potíže. Pro takto malé děti je stěžejní aktivně hledat vhodnou pěstounskou rodinu. Mohou se však vyskytnout i případy mladších dětí, zvláště dětí s nějakým hendikepem, minoritního etnika nebo z velké sourozenecké skupiny, kterou soud nechce rozdělit, kde může být hostitelská péče přínosem i navzdory nižšímu věku. Přesto však doporučujeme HP realizovat  až u dětí od osmi let. Zájemcům o HP u mladších dětí doporučujeme spíše zapojit se v dětském domově jako dobrovolník a dítě pravidelně navštěvovat v jeho prostředí.

Na tuto otázku není jednoznačná odpověď. Děti v ústavech mají velmi často sourozence nebo jiné příbuzné, se kterými se nemohou stýkat, protože není v silách zaměstnanců DD s dětmi vyhledávat a navštěvovat jejich příbuzné. Často se jedná o rodiny na okraji sociálního spektra, které nemají dostatek finančních prostředků ani nerozumí dobře potřebě dětí mít citové vazby. Pokud je hostitelská rodina otevřená, může pomoci dítěti najít místa, na která si pamatuje, i dohledat osoby, které k němu patří. Vzpomínky jsou důležitou součástí našich životů, napomáhají porozumět svému životnímu osudu a identitě jedince. Takové hledání se tak může stát zajímavou náplní společně prožitých chvil a být silným poutem mezi dítětem a hostitelskou rodinou.

Frekvence návštěv závisí na možnostech hostitele, přání dítěte a režimu dětského domova. Důležité je, aby hostitel měl své možnosti dopředu zhodnocené a věděl, co nabízí. Je možné brát dítě na pobyt například 1x za čtvrt roku na víkend a týden o prázdninách. Je také možné brát si dítě pouze na školní prázdniny a po zbytek roku zůstat v telefonickém či jiném kontaktu. Možné jsou také odpolední návštěvy dítěte (i během týdne), případně pouze jednodenní výlety, s tím, že večer dítě vždy přivezete do DD zpět. Vše samozřejmě také závisí na domluvě s dětským domovem. Například DD může mít zájem, aby dítě bylo přítomno na dlouhodobě plánované akci DD či plánované akci rodinné skupiny, v níž dítě vyrůstá. Vždy je důležitá domluva a vzájemné si vycházení si vstříc. Celkově při plánované HP je vhodnější ze začátku dojíždět na návštěvu častěji (např. jednou za 2-3 týdny, třeba jen na půlden), aby se všichni seznámili a poté vše přizpůsobit možnostem všech zúčastněných stran. Naopak u spontánní HP např. u vedoucího tábora může jít jen o jeden týden/víkend v roce, jestliže hostitel bydlí velmi daleko. Všechny formy kontaktu mají svůj význam.

Hostitelská péče je po finanční stránce plně v kompetenci hostitele. Nevzniká zde žádný nárok na finanční přispění od státu. Také je dobré vědět, že dítě může být díky pobytu u hostitele kráceno dětským domovem na výši jeho kapesného. To se vypočítává jako poměrná část dnů, jež dítě strávilo daný měsíc v zařízení, tzn. pokud bylo o víkendu u vás, může se mu krátit kapesné o dané dva dny (zda ano či ne rozhoduje dané zařízení a jeho zvyklosti).

Hostitelská péče je plně dobrovolnická činnost. Veškeré náklady vznikající z hostitelské péče jsou zcela na straně hostitele. Úhradu nákladů na cestu nelze nikde nárokovat.

Přes veškerou péči a snahu pracovníků dětských domovů není v jejich lidských silách zajistit dětem svěřeným do ústavní výchovy všechny vzory, které budou potřebovat pro budoucí fungování v dospělosti. Jedná se především o vzory mezilidských vztahů v běžné rodině. Rozumní hostitelé mohou korigovat představy dětí, že svět “mimo děcák” je jako z reklamy. Mohou vidět, že i jinde se musí uklízet, učit, dodržovat pravidla a nějaký režim.  Děti aktivit a zprostředkovaných zážitků mají v DD dostatek. Od hostitelů potřebují hlavně jejich přijetí, čas a pochopení.

Teoreticky je možné, že byste si vzájemně nesedli a rozhodli se tuto službu vzdát. Z naší praxe ale neznáme případ, kdy by se to stalo. Lidé, kteří se pro HP rozhodnou a projdou schvalováním a přípravou jsou k této činnosti motivovaní a není velké riziko jejich selhání. Z praxe se ale ukazuje, že ten, kdo HP spíše vzdává, jsou děti. Domníváme se, že je k tomu nejvíce vedou dvě hlavní příčiny. První je, že po nějaké době se dětem HP “okouká”. Vidí, že i v běžných rodinách jsou pravidla a povinnosti a jim se nechce se do jejich dodržování a plnění. K tomu přispívá citová deprivace a oploštění, děti, kterým se nikdy nedostalo hlubokého citového přijetí, neumějí citová pouta vytvářet.  Naopak ve druhém případě může začít vznikat hlubší vztah a ony se jej zaleknou, protože mají bolestnou zkušenost s přetrháním vztahů, na kterých jim záleželo. Je bezpečnější odmítat než být odmítán. Toto vede k tomu, že raději vztah odmítnou samy než aby riskovaly, že budou znovu zklamány.

V obou případech je velmi důležité pomoci dítěti toto období překonat (i za cenu např. dočasného utlumení kontaktů), nesoustředit se na vlastní pocity zklamání, ale soustředit se na to korigovat dosavadní špatné zkušenosti dítěte s dospělými.

Součástí přípravy k hostitelství, které nabízíme zapojeným do našeho projektu, je i konkrétní příprava na to, jak naplňovat potřeby dítěte, a také průběžné poradenství. Také pracovníci zařízení, ve kterém se dítě nachází, mají velký zájem na tom, aby nedošlo k ohrožení dětí nedostatečnou či špatnou péčí během pobytu na návštěvě. Pokud je to nutné, je možné domluvit se na zácvik péče o dítě přímo s vychovateli v ústavním zařízení. V praxi se však nejčastěji jedná o podávání léků, dodržování diety nebo pomoc při sebeobsluze.

Po dobrém vzájemném seznámení je možné začít uvažovat nad tzv. víkendovou propustkou z DD, kterou dítěti musí schválit jeho sociální pracovnice. Je třeba napsat oficiální žádost o pobyt dítěte u vás. Žádost je nutné doručit obvykle 14 dní před plánovaným pobytem sociální pracovnici dítěte nebo dětskému domovu (praxe je v různých krajích různá),  Teprve když je žádost schválena a propustka vydána, můžete si pro dítě přijet a užívat si společného času.

Konkrétní podmínky návštěv je potřeba přizpůsobit podmínkám a zvyklostem dětského domova. V DD často bývají různé akce, které jsou plánovány dlouho dopředu, a kterých by se dítě chtělo zúčastnit. Doporučujeme proto harmonogram návštěv plánovat raději dopředu. Na druhé straně se může stát, že dojde k nečekané změně a návštěvu je potřeba schválit rychle. Naše zkušenost je taková, že u dlouhodobě probíhající HP, která dítěti prospívá, nebývá s rychlým schválením návštěvy obvykle žádný problém.

Součástí přípravy k HP jsou i informace o deprivaci a o tom, že děti mohou upoutávat pozornost nejrůznějšími způsoby, manipulovat s informacemi, fabulovat, apod. Dobrá vzájemná spolupráce a důvěra mezi pracovníky DD a hostiteli je důležitá pro předcházení podobným nedorozuměním. Pro hostitele je k dispozici poradenství, které poskytuje organizace Děti patří domů, z.s.

Většina dětí, pro které je HP vhodná, je ve věku, kdy sami chtějí spolurozhodovat o svém životě a volném čase. Nejsou zvyklé na respektující přístup, rodiče, úřady i soudy o nich rozhodují často proti jejich vůli, a mít možnost navázat vztah s dospělými, kteří budou přihlížet k jejich přání, je pro ni nová zkušenost. Je proto důležité již od počátku jednat s dětmi otevřeně a vysvětlit jim, že se jedná pouze o návštěvy. Přesto se může stát, že návraty do DD pro ně budou těžší než si dokázaly představit. V takovém případě je vhodné otevřít toto téma s dítětem, zeptat se ho, co by mu pomohlo, aby návrat do DD byl přirozenou součástí návštěvy, případně co byste pro to mohli udělat vy sami. Současně doporučujeme udržet vlastní hranice, nenechat se vmanipulovat do pozice “kdybyste mě opravdu měli rádi, tak uděláte to, co chci já”. V konkrétní situaci, se kterou si nebudete vědět rady, můžete využít nabídky poradenství.

Pro většinu dětí v DD není jednoduché najít náhradní rodinu (věk, etnikum) a hostitelství je dobrou alternativou pro možnost vybudování dlouhodobé citové vazby. Může být dobrým základem pro vytvoření důvěry dítěte v dospělou osobu a v některých případech může přerůst až v pěstounskou péči. Pokud tedy hostitelé naváží vztah s konkrétním dítětem či dospívajícím a tento vztah je oboustranně pozitivní a přínosný, je možné zažádat o svěření dítěte do pěstounské péče (PP). Žádost o zrušení ústavní výchovy a svěření dítěte do PP se podává přímo k soudu dle trvalého bydliště dítěte.

V zásadě to možné je, zvláště pokud se jedná o sourozence. V praxi však doporučujeme zvážit, zda není rozumnější věnovat plnou osobní péči pouze jednomu dítěti. Děti v ústavech si málokdy mohou užít plnou pozornost věnovanou pouze jim, potřebují si odpočinout od dětí, se kterými jsou v ústavu, a mít možnost budovat si nové vztahy nezatížené svými ústavními zkušenostmi a stereotypy.

To se samozřejmě může stát a stává se to. U dospělého potom vzniká konflikt, jak naložit s důvěrou dítěte, zvláště pokud se jedná o svěřené tajemství, u kterého jsme slíbili mlčenlivost. V tomto případě je nejdůležitější otevřenost k dítěti – vysvětlit mu, že se jedná o velmi vážnou věc, kterou musí ohlásit, a pokusit se dosáhnout souhlasu dítěte. Je důležité nabídnout podporu, stát při něm. V konkrétních případech se nebojte využít nabídky poradenství, jestliže si sami nebudete vědět rady. Někdy velmi pomůže, pokud se situace ujme třetí nezávislá strana.

Na druhé straně nezapomínejme, že deprivované děti touží strhnout na sebe pozornost a v rámci toho často manipulují s informacemi a vymýšlí si různá obvinění, která se nemusejí zakládat na pravdě. Proto je vhodné s každou takovou informací zacházet velmi opatrně. Děti nedokážou vždy dohlédnout následky svého jednání.

Hostitelská péče probíhá velmi často jako spontánní. Lidé, kteří se v rámci své práce či zájmové činnosti stýkají s dětmi z DD, si některé dítě oblíbí a začnou ho navštěvovat, psát mu nebo telefonovat. Odtud je potom již jenom krůček k realizace HP. Druhým typem je plánovaná HP, kdy se o tuto možnost zajímají lidé, kteří neznají žádné konkrétní dítě z DD. V tomto případě je potřeba sladit možnosti a nabídku hostitelů s potřebami dětí a vhodné dítě pro HP vytipovat s pomocí zaměstnanců DD.

Po dobu návštěvy přebíráte za dítě plnou zodpovědnost. Součástí propustky je i telefonní kontakt na pracovníka DD, který dítě zná a je po dobu návštěvy v dosahu telefonu. Pokud se tedy stane cokoliv mimořádného, je nutné okamžitě telefonicky informovat pracovníka DD a domluvit se na dalším postupu.

Hostitelem pro dítě se může stát dospělá osoba. Pokud se s dítětem v DD seznámí např. v rámci praxe nedospělá studentka, musí o návštěvu dítěte žádat její rodiče. Nejnižší věková hranice je tedy dána zletilostí.  Mladí lidé se mohou dítěti v DD stát staršími kamarády, rodiny s dětmi jsou přirozenými “tetami” a starší lidé mohou zastoupit roli babičky nebo dědečka. Horním limitem tedy není věk, ale možnosti a energie zájemců na jedné straně a potřeby dětí na straně druhé.

Hostitelská péče je činnost dobrovolnická, není tedy zatížena žádnými “výkazy práce”. Přesto se nám osvědčilo a velmi doporučujeme psát alespoň stručné zprávy o průběhu návštěvy kmenovému vychovateli v DD. Napomáhá to dobré spolupráci mezi pracovníky DD a hostitelskou rodinou.

Pokud je váš čas omezený, je možné se realizovat v dětském domově jako dobrovolník. Jestliže ani tato možnost pro vás není možná a rádi byste tento projekt podpořili alespoň z povzdálí, můžete přispět finančně na aktivity spojené s provázením hostitelů a dětí na bankovní účet číslo 2100552338 /2010. Také šíření myšlenky hostitelství pro děti z dětských domovů může výrazně napomoci – možná je ve vašem okolí někdo, kdo by se rád stal hostitelem, má pro to předpoklady i kapacitu, ale dosud o této možnosti neví. Sdílením našich webových stránek na sociálních sítích zvýšíte pravděpodobnost, že se o možnosti HP dozví větší počet lidí, kteří mají volné místo u stolu.

Metodika hostitelské péče

Stáhnout zde

Děti a jejich potřeby

Děti, které dlouhodobě žily v rodině, která péči o ně z různých důvodů nezvládala, a proto nakonec musely z rodiny odejít, a děti, které vyrůstaly delší či kratší čas v ústavu, mají mnoho specifických potřeb. Legislativa toto pojmenovává tzv. sociální znevýhodněním, které je mnohdy doplněno znevýhodněním či hendikepem zdravotním.

Jaké jsou děti v ústavech?

Jaké tedy děti v dětských domovech jsou, co potřebují a jak se ve skutečnosti projevují?

Dětské domovy (dále DD), které spravuje MŠMT, jsou bohužel ještě stále plné dětí. Nicméně dítě je dítětem do 18 let věku a v průměrném dětském domově jsou především děti staršího školního věku a mládež, tedy děti starší 10 let. Z toho většina dětí je zde v sourozeneckých skupinách (dvou i tříčlenné, ale i šestičlenné), mají mezi sebou vazbu a jejich rozdělení přichází na řadu až v odůvodněných případech. A většina dětí má alespoň částečný kontakt se svou rodinou (návštěvy rodičů v DD, víkendy, prázdniny a Vánoce doma u rodičů nebo u příbuzných, telefonáty, facebook apod.)

Čím děti prošly?

Když si představíte, čím si děti ve svém životě již prošly, je mnohdy jasné, co nejvíce potřebují a také jsou pochopitelnější jejich projevy. Ve svém krátkém věku pravděpodobně mohly zažít: nejistou péči rodičů, kdy nebylo jasné, zda se rodičům ten den daří a vše bude, jak má být, či naopak budou mít špatný den a je lépe se jim klidit z očí; zanedbání zdravotní péče, hygieny; chaos (opak režimu, který dítě potřebuje, aby svět byl předvídatelný); hádky v rodině, alkoholismus a jiné závislosti rodičů (včetně požívání alkoholu, cigaret či dalších drog v době těhotenství); velmi hraniční bydlení, hlad; některé děti bohužel mohou mít zkušenost s týráním, výrazným zanedbáním, sexuálním zneužitím, pozicí nechtěného dítěte, opuštěním rodiči (předali do péče sousedů, do nemocnice a už se nevrátili); a jiné podobné situace. Rodiče dětí se velmi často snaží udělat pro své dítě co nejvíce, nicméně sami často zažili velmi těžké dětství.

Jak se děti projevují?

Děti jsou veselé, hravé, radostné, zvídavé, tvořivé, často také rychlejší než dospělí, a spontánní. Některé mají talent na tanec a hudbu, jiné překrásně malují, mnohé vyhrávají sportovní turnaje. Mnozí dospívající nás překvapují svými názory na svět, dá se s nimi hezky povídat, jsou přemýšliví.

U dětí s raným traumatem a deprivací se však často objevují i projevy, které mohou člověka překvapit. Pohybují se v různé škále a různé intenzitě, u některých dětí jsou výraznější, u jiných skoro jakoby nebyly, navíc v různém dětském věku se můžeme potkat vždy s něčím trošku jiným. Velmi obecně však lze říci, že většina dětí má velké potíže se sebedůvěrou, hodně dětí má odchylky ve vývoji (opožděný psychomotorický vývoj, přeskočení některých fází, problémy s růstem apod.), mnoho dětí má také problémy s pozorností. Zde je výpis některých projevů, které se u dětí s raným traumatem a deprivací objevují častěji, než jsme zvyklí:

  • Specifika ve schopnosti udržet pozornost: nedokáží se soustředit na jednu činnost, mají problém vydržet ve škole vnímat
  • Specifika v aktivitě: živost, někdy impulsivnost až divokost, příp. hyperaktivita nebo naopak pomalost až tendence nedělat nic, pasivita, případně hypoaktivita
  • Specifika v kontaktu s druhými lidmi: od enormní mazlivosti, narušování osobní zóny člověka, „věšení se po lidech“ a schopnosti odejít s každým tak říkajíc za bonbón, až po výraznou ostražitost, plachost, rezervovanost, případně odmítání dotyku, pohlazení, mazlení a to i od nejbližších
  • Kývání a bouchání hlavou nebo tělem jako způsob uklidnění, uspávání, zahánění nudy, či reakce na zátěž – nejvíce je patrná u malých dětí, které se rytmicky kývají ze strany na stranu, případně bouchají hlavičkou do postýlky (až mají modřinu na hlavě či čele), rytmicky bouchají hlavou do polštáře apod. Navzdory tomu, že nejviditelnější jsou tyto projevy u dětí do 6 let, není výjimkou, že se objevují i u starších dětí, a to především v době při nebo po usínání, či před nebo při probouzení.
  • Specifické potíže s vyjadřováním emocí: od úrovně úplné apatie, kdy děti nejsou schopné nijak vyjadřovat své emoce, (toto je časté po převzetí dítěte z kojeneckého ústavu, kdy některé děti nemají žádnou mimiku ve tváři, nedokáží se usmívat, ale ani plakat, protože jim chyběla odezva), až po afektivní záchvaty vzteku u starších dětí (rozhodí je třeba i maličkost, mohou být agresivní vůči věcem, či vulgární, vztek je zcela pohlcuje), protože neměly možnost naučit se emoce regulovat.
  • Přejídání se, braní a schovávání jídla pod polštář, do peřináče, na dno skříně, kde zůstává i dlouhou dobu a časem hnije. Často se objevuje po příchodu z ústavu, nicméně mnohdy přetrvává celá léta. Jídlo je pro děti kompenzací za vše, co jim chybělo, má pro některé děti uklidňující charakter. Tato potřeba může také vycházet z rané zkušenosti častého hladu.
  • Strachy a úzkosti často děti pohlcují a pro nás mohou být více či méně pochopitelné. Nejčastější je mezi dětmi strach ze tmy, z vody (ponoření hlavy), z mužů (ať už negativní zkušenost z rodiny nebo vzhledem k absenci mužů v ústavech), ale také například z broučků, z konkrétního jídla, z psů, z neznámých předmětů. Strach je obava z něčeho konkrétního, často ovlivněná negativní zkušeností nebo dětskou představivostí (čarodějnice). Úzkost je obava z něčeho nekonkrétního, tzv. z ničeho. Úzkostné dítě se snaží připravit a má obavu ze všech možných problémů, které většinou nikdy nenastanou, což je obrovská zátěž pro jeho psychiku.
  • Tiky a neurotické projevy: asi všichni známe kousání si nehtů, kůže, tiky u očí, ale i různé lupání prstů, mrkání, trhavé pohyby hlavou, posmrkávání apod.
  • Potřeba mít věci pod svou kontrolou se může odrazit v tendenci některých dětí manipulovat s ostatními, vymýšlení si, lhaní či v účelovém chování. Někdy tato potřeba může být i příčinou agresivního chování či šikany, kdy se dítě v dětském kolektivu raději identifikuje s rolí agresora, který má věci ve svých rukou, než rolí oběti, kterou už kdysi zažilo a vícekrát nechce.
  • Provokování je také způsob jak získat pozornost. Dětem s těžkou minulostí se příliš pozornosti nedostávalo, a tak se tendenčně mohou chovat tak, aby pozornost získaly, i když ne v jejich prospěch. Provokující děti, které navíc špatně rozumí a reagují v sociálních situacích, mohou mít problém s tím, že se stávají terčem šikany a obětí nejapných žertů vrstevníků.
  • Sexualizované chování je oblast, kterou mnoho pěstounů neočekává. Děti mohou předčasně vyspívat, dívky mohou mít vyzývavé chování, které k jejich věku ještě nepatří. Lze se setkat, a to i u malých dětí, s masturbací nebo jinými projevy připomínající sexuální život (někdy děti napodobují jen to, co samy viděly, jindy jde o pocit uspokojení, případně získání pozornosti)
  • Braní věcí, krádeže jsou projevy, které se také u pěstounských dětí objevují častěji, než jsme zvyklí. Obvykle jde o způsob kompenzace potřeb dítěte (hromadí si věci na tajném místě), nebo tendenci získat si kamarády (doma něco vzít a ve škole to rozdat a získat si kamarády), ale příčin může být mnohem více. I pro děti jsou tyto situace náročné a často se jim nedaří své chování ovládat, i když by chtěly.

Tyto specifické projevy, které mohou pěstouny překvapit, mají někde svou příčinu a znamenají především to, že dítě potřebuje ještě více naší lásky, péče, pochopení a nastavení hranic řádu světa pro to, aby se v něm uměly správně orientovat. Jde spíše o částečný výčet projevů, které se vyskytují u různých dětí. Většina dětí má některý z těchto projevů jen v určitém vývojovém období, u jiných se s ničím takovým setkat nemusíte nebo ne ve velké míře. Uvádíme je zde proto, aby bylo zřejmé, že trápení dítěte po určitou dobu se někde projeví. Na druhou stranu láska, přijetí, pochopení a trpělivé vedení může dětem pomoci zvednout jejich pošramocenou sebedůvěru a naučit je, jak ovládat sám sebe a mít radost ze světa a ze hry.

Pokud byste chtěli děti poznat více, pochopit, kolik radosti a zvídavosti v nich může být, jak jsou výtvarně, hudebně, či pohybově nadané a jak dokáží s napětím prožívat nejedno dobrodružství, je možnost přihlásit se k nám jako dobrovolník na některý z našich pobytů pro děti v rámci odpočinku pro pěstouny (respitní pobyty).