Pro zájemce

Chcete být pěstouny? Zajímá vás, co to obnáší? Víte o tom, že můžete pomoci dětem z dětských domovů v rámci hostitelské péče Jste už pěstouny a zajímají vás naše služby, které poskytujeme?

Uvítáme Vás na našich pracovištích a nabízíme možnost bezplatných osobních konzultací. Na schůzku je potřeba se předem domluvit. 

Můžete nás kontaktovat s jakýmkoliv dotazem emailem: poradna@detipatridomu.cz, telefonicky  nebo prostřednictvím zprávy na facebooku. Na dotazy odpovídá MUDr. Dagmar Zezulová.

Rádi Vám zapůjčíme publikace o náhradní rodinné péčí z naší knihovny k prostudování.

Těšíme se na spolupráci s Vámi!

MUDr. Dagmar Zezulová

+420 777 925 871
(dostupná v pracovní dny od 16 hodin do 20 hodin)

dasa@detipatridomu.cz

Náhradní rodinná péče

Co je to náhradní rodinná péče (NRP)?

Náhradní rodinná péče je pojem, který zahrnuje adopci (neboli osvojení), pěstounskou péči a poručnictví. Tedy péči o dítě jiným člověkem než vlastním rodičem, avšak v rodině.

Náhradní rodinná péče vznikla jako alternativa k ústavní péči. Oproti ústavní péči se dítěti dostává péče jedné stálé osoby, na kterou se dítě může spoléhat a vytvořit si s ní trvalý vztah. To napomáhá k normálnímu vývoji mozku dítěte a dítě je pak schopné v budoucnu tvořit zdravé vztahy i s ostatními lidmi. Toto popsal prof. Matějček a prof. Langmaier již v 60. a 70. letech minulého století (teorie attachmentu). Z principu toto tedy není schopen zajistit žádný dětský domov, i kdyby byl sebelépe vybaven.

Jaký je rozdíl mezi jednotlivými typy NRP?

Adopce (neboli osvojení dítěte)

je typ NRP, kdy se osvojitel stává opravdovým rodičem dítěte a to se všemi právními důsledky (jako je například výživné, dědictví apod.). Jde o typ rodičovství.  Dítě pro adopci musí být tzv. právně volné, což znamená, že rodiče dali k adopci souhlas nebo se o dítě delší dobu vůbec nezajímali a soud jim jejich rodičovská práva odebral.

Dítěti je změněn rodný list, kde jsou jako rodiče uvedeni osvojitelé a zápis o biologických rodičích už zůstává pouze na matrice. Dítě se se svými prvními (rozuměj biologickými) rodiči nestýká a adoptivní rodina nemá na biologického rodiče žádný kontakt, ani o něm nemá více identifikujících informací. Také biologický rodič neví, kdo jsou noví rodiče dítěte. Tyto informace může zjistit až samotné dítě v době zletilosti náhledem do matriky a svého spisu. Jediným právním rozdílem oproti běžnému rodičovství je, že osvojitelé mají povinnost dítěti sdělit, že je adoptované a to do 6 let jeho věku.

Pěstounská péče

je oproti adopci pouhé svěření dítěte na výchovu po dobu, kdy se rodiče dítěte o něj nezvládají starat. Dítěti se nemění rodný list ani jméno, dítě ví, kdo jsou jeho rodiče a rodiče vědí, komu bylo dítě svěřeno do péče. Je žádoucí, aby dítě bylo v kontaktu se svými rodiči a vědělo, odkud pochází.  Rodiče dítěte neztrácí svá práva a povinnosti, nadále rozhodují o podstatných situacích v životě dítěte jako je například plánovaná operace, se kterou musí dát souhlas nebo vydání pasu, o který musí požádat. Pokud jsou však rodiče nedohledatelní či nespolupracující, může tento souhlas nahradit soud a sociální pracovnice vždy v takových případech pomáhá vyřídit vše podstatné tak, aby to netrvalo příliš dlouho.

Děti vhodné pro pěstounskou péči jsou tedy všechny děti vyrůstající v ústavech (mimo ty, které jsou vhodné pro adopci) nebo které právě odcházejí ze své rodiny (jsou odebrány nebo rodiče naznali, že péči už opravdu nezvládají). Jsou to tedy děti často staršího věku, děti nemocné, hendikepované, či s nějakými problémy, děti jiného než majoritního etnika, a pak také sourozenci (někdy z velkých sourozeneckých skupin).

Kdo se může stát pěstounem?

Pěstouny se mohou stát jak jednotlivci, tak manželé či pár. Výhodou je, když už své děti mají, protože mají naplněnou svoji potřebu po rodičovství.  Pěstounství totiž (navzdory tomu, že děti většinou pěstouny oslovují maminko a tatínku) není rodičovství, ale služba. Jde o poslání, službu dítěti. Cílem je naplňovat potřeby dítěte (lásku, přijetí, trpělivý přístup a péči) a pomoci mu tak překonat rané trauma (odtržení od rodičů, špatné zkušenosti se světem a lidmi) a deprivační projevy, které jej provází. Pomoci dítěti vyrůst v silného spokojeného člověka schopného uplatnit se ve svém životě, navazovat vztahy, mít rodinu. Jedná se o velký a náročný úkol, zároveň však přináší nesmírné bohatství do života pěstounské rodiny. Opravdovou toleranci a porozumění k odlišnostem, pocit smysluplnosti, radost z pokroků dítěte a každého malého úspěchu, kterého dosáhne, ale také nové zkušenosti, znalosti, rozměr života.

Jaké typy pěstounské péče existují?

Pěstounská péče na přechodnou dobu (PPPD, také nazývaná profesionální): je určena pro děti, u kterých se předpokládá vyřešení jejich neutěšené situace do 1 roku od odchodu dítěte od rodičů. V průběhu tohoto roku by se mělo ukázat, zda rodiče zvládnou změnit své podmínky a dítě se pak vrací k sobě domů. Nebo zda rodiče dají souhlas k adopci či neprojevují zájem a dítěti jsou vytipováni noví rodiče – osvojitelé.

Pěstounská péče (také nazývaná dlouhodobá): je určena pro děti, u kterých se předpokládá, že doba, kterou stráví mimo rodinu, bude delší než 1 rok, tedy že v dané době vše nasvědčuje tomu, že rodiče v nejbližší době nebudou moci převzít své dítě zpět do péče a zároveň dítě není právně volné pro adopci.

Poručnictví

(citace: Základní informace o pěstounské péči a péči poručníka, SNRP 2011)

Poručník je zákonný zástupce dítěte, kterého ustanovuje soud tehdy, pokud rodiče dítěte zemřeli, byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti, výkon jejich rodičovské zodpovědnosti byl pozastaven (např. z důvodu dlouhého výkonu trestu) nebo nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu. Pokud poručník o dítě osobně nepečuje, vykonává pouze funkci zákonného zástupce dítěte. Dítě může být soudem svěřeno do péče poručníka a není-li to v rozporu se zájmy dítěte, určí soud osobu doporučenou rodiči, osobu příbuznou nebo blízkou. Poručníkem se může stát také pěstoun, pokud v době trvání pěstounské péče došlo ke změně rodičovské zodpovědnosti, pak soud může ustanovit poručníkem pěstouna nebo oba pěstounské manžele. Mezi poručníkem a dítětem nevzniká poměr, jako je mezi rodičem a dítětem, což je hlavní rozdíl oproti adopci. Pokud poručník nemá k dítěti vyživovací povinnost, náleží poručníkovi stejné dávky jako pěstounovi.

Pěstounská péče

Chci se stát pěstounem

Pokud uvažujete o tom, že byste se stali pěstouny – a to ať již pěstouny dlouhodobými či na přechodnou dobu, připravte se na poměrně dlouhý proces (může trvat rok i déle). Tak jako u jiných profesí a činností, ne každý má vlohy ke všemu a děti, které potřebují vaši péči, neměly jednoduchý osud. Proto potřebují, aby jejich noví lidé byli trpěliví, se správnou motivací a především by měli vědět, co vše pěstounská péče obnáší. Není možné experimentovat. Ač proces schvalování k pěstounské péči v současnosti v každém kraji probíhá trochu jinak, určitě vás čeká:

  1. Zajít na sociální odbor, oddělení náhradní rodinné péče – sdělit svůj záměr, získat další informace a převzít si formuláře k vyplnění.
  2. Vyplnit formuláře o sobě, svých dětech, přidat vaši fotografii, potvrzení zaměstnavatele o vašem příjmu, posudek vašeho lékaře, kopie občanských průkazů. K tomu je zpravidla potřeba vyplnit formulář o vašich představách o dítěti/dětech – věk, pohlaví, etnikum, případné zdravotní omezení či hendikepy.
  3. Návštěva sociální pracovnice ve vašem bydlišti, její posudek je součástí spisu o vás. Ptejte se, kdy můžete její návštěvu očekávat.
  4. Psychologické posouzení všech členů domácnosti, tzn. nejen partnerů, ale i dětí. Návštěva krajského psychologa bývá zpravidla na začátku procesu, uprostřed, a poté vždy na konci. Čekací doby bývají zhruba okolo 2 měsíců, ptejte se však, jak je to u vás v kraji.
  5. Příprava na pěstounskou péči v celkové době 48 hodin pro pěstouny na dlouhodobou péči, 72 hodin pro pěstouny na přechodnou dobu. Tato část je nejvíce různorodá z pohledu krajů. Někde jsou přípravy v rozmezí několika víkendů, někde v rozmezí několika samostatných dní. Většinou jde o skupinovou přípravu, která může začít, až se naplní minimální počet zájemců (zpravidla dvakrát ročně). Nebojte se proto hodně ptát nejen během přípravy, ptejte se vaší sociální pracovnice, psychologa, neváhejte zatelefonovat na krajský úřad. Nebojte se informovat se, jak často se přípravy pořádají a kdy můžete očekávat, že do nich budete zařazeni. Samožadatelé v některých krajích mohou čekat déle, protože jich ve skupině může být jen omezený počet.
  6. Závěrečné posouzení psychologem, kde se zpravidla dohodnete, jakým dětem jste schopni poskytnout péči, zda jste prošli procesem s doporučením (případně zda vám doporučili odklad nebo vás neschválili), kdy dostanete formální potvrzení o schválení.

Potřebujete poradit nebo máte raději osobní kontakt? Obraťte se na nás a domluvte si zdarma osobní schůzku poradna@detipatridomu.cz.

Jakou podporu poskytujeme pěstounům?

Naše organizace Děti patří domů, z. s. pojímá provázení jako stěžejní prvek komplexní podpory celé pěstounské rodiny a propojení veškeré péče. Klíčový pracovník (nebo pracovník) rodinu pravidelně navštěvuje (minimálně jednou za 2 měsíce), a to nejčastěji přímo u ní doma, nicméně je možné sejít se i na některé z našich akcí nebo dle dohody. Spolupráce vzniká na základě uzavření dohody o výkonu pěstounské péče. 

Pomáháme zajistit

  • pomoc a podporu vaší rodině,
  • pracujeme s dětmi – zajišťujeme prostor pro rozhovor s dítětem,
  • sdílení radostí i starostí,
  • konzultace problémových situací – vyhledání potřebných informací, 
  • zajištění odborné pomoci – podporujeme rodinnou terapii a terapii dítěte,
  • podpora a zajištění bezpečného kontaktu s biologickou rodinou. 

Při práci se řídíme těmito principy

  1. Přátelskost. (enter) S každým pěstounem, kterého provázíme, se snažíme o vytvoření příjemné kooperující atmosféry. Jsme si vědomi citlivosti toho, že tento pracovník vstupuje k vám do domu a vašeho života. 
  2. Vzájemný respekt. (enter) Při své práci se opravdu snažíme zajistit nejlepší zájem dítěte. Věříme však v kompetenci pěstounů při naplňování jejich úlohy. A proto dokud je to možné, uplatňujeme nedirektivní způsob komunikace a podporujeme vzájemný respekt. Stejně přistupujeme také k dítěti v práci s ním. Respektujeme jeho potřebu po soukromí sdílení. 
  3. Odbornost (enter). Klíčoví pracovníci jsou u nás dobře proškoleni. Zajišťujeme pravidelné supervize pracovníkům a následné vzdělávání. Kromě toho pracujeme v týmu, kde jednotlivé případy konzultujeme. Zároveň jsme otevřeni zpětné vazbě od pěstounů. 
  4. Transparentnost. (enter) Věříme, že důvěra může vznikat pouze tam, kde je otevřenost. Cokoli o vás píšeme si můžete přečíst (ať už zprávy pro OSPOD, zprávy pro soud, nahlédnutí do spisu). Není to o vás bez vás.   
  5. Slušnost a morálka. (enter) Vždy se snažíme jednat eticky.  
  6. Podpora rozvoje a zdravý selský rozum. (enter). Podporujeme pěstouny v dalším vzdělávání. Proplácíme i vzdělávání od jiných organizací, pokud jsou tématické a cenově dostupné. 

Kromě výše uvedeného se v Děti patří domů specializujeme na

  • intenzivní a odborné provázení. 
  • širokou nabídku forem odpočinku pro pěstouny. Pro děti zajišťujeme pobyty, snažíme se 
  • integrovat dětii se specifickými potřebami, pro které nejsou běžné tábory dostupné.
  • pomoc s kontaktem s biologickou rodinou. Připravujeme na kontakt rodiče i dítě, mapujeme rizika a snažíme se je ošeřit. Podle potřeby kontakt s rodinou asistujeme a zajišťujeme pro něj vhodný prostor. 
  • zprostředkování odborné pomoci. Věříme v terapeutickou práci, snažíme se zajistit různé typy terapie pro děti v PP podle jejich potřeb a dostupnosti. Dále se snažím zajistit supervizi pěstounů v náročných situacích. Věříme, že získání nadhledu pomáhá situaci zvládnout.

Dohoda o provázení

Co je to dohoda?

Od ledna 2013, kdy vešla v platnost novela zákona SPOD, má každý pěstoun povinnost sepsat tzv. dohodu o výkonu pěstounské péče. Dohodu může sepsat s organizací či institucí, kterou si vybere podle svého uvážení.

Pokud s námi chcete uzavřít dohodu o výkonu PP, můžete si domluvit osobní schůzku a naše služby Vám rádi představíme. Obracejte se na Dagmar Gloserovou.

Dagmar Gloserová

+420 607 445 250
dagmar@detipatridomu.cz

Dle zákona  musí organizace, se kterou pěstoun uzavírá dohodu zajistit:

  • návštěvu v pěstounské rodině minimálně jednou za dva měsíce,
  • pomoci zajistit hlídání dítěte starší 2 let v rámci nároku na odpočinek pěstounů (14 dní),
  • 24 hodin bezplatného vzdělávání pro oba pěstouny,
  • v případě zájmu odbornou péči minimálně jednou za půl roku,
  • podporu kontaktu dítěte s jeho biologickými rodiči, 
  • dohled nad výkonem pěstounské péče,
  • zaslání jednou za 6 měsíců zprávu příslušnému OSPOD.

Celé znění dohody o výkonu pěstounské péče Děti patří domů si můžete stáhnout zde, podobně jako naši brožurku „Nabídka služeb pro pěstounské rodiny“. 

Co potřebujete k podepsání dohody?

K podepsání dohody o výkonu pěstounské péče budete potřebovat rozsudek o svěření všech vašich nezletilých dětí do pěstounské péče a/nebo rozhodnutí o zařazení mezi osoby v evidenci, pokud jste pěstouny na přechodnou dobu.

Hostitelská péče

Motto: Čím víc dáš, tím víc máš. Jeden člověk nemůže změnit svět, ale může k tomu pomoci druhým.

Co to je hostitelská péče

Hostitelskou péči (HP) vymezujeme jako dlouhodobé a opakující se kontakty dítěte žijícího v dětském domově s rodinou či jednotlivci, kteří nejsou biologickými příbuznými dítěte. Je realizovaná u dětí, které mají objektivně nižší šance na pěstounskou péči, tedy u dětí starších 10 let, z velké sourozenecké skupiny, majoritního etnika, apod. Účelem HP je poskytnout dítěti možnost navázat citový vztah, možnost zažít fungování běžné rodiny a vztahů v ní, zažít úspěch a rozšířit společenské zázemí dítěte. V současné době ji rozlišujeme na HP spontánní a plánovanou.

Lze se domnívat, že spontánní HP má v našich zemích tak dlouhou tradici jako sama ústavní zařízení. Vždy se okolo dětí z DD pohybovali lidé, kterým nebyl jejich osud lhostejný, a měli srdce na dlani. V minulosti šlo převážně o vychovatele, nebo blízké sousedy, v době otevírání zdí ústavů širšímu světu jde stále více o nejrůznější vedoucí táborů, sportovní trenéry, rodiče kamarádů ze školy, rodiny mající sourozence dítěte v pěstounské péči apod. Hlavní výhodou této formy HP je, že vzniká přirozeně a pozvolna, zúčastnění se zapojují tak, jak jim to vyhovuje.

Plánovaná HP je naproti tomu ve větším měřítku spíše novodobá záležitost, která  spojuje existenci altruisticky orientovaných lidí v naší společnosti na straně jedné a potřeby dětí a dospívajících v dětských domovech na straně druhé. Předpokládá se, že osoby se zájmem o HP se nejprve obrátí na nějakou organizaci nebo instituci a žádají o rady k zprostředkování kontaktu s dítětem, kterému by mohli nabídnout svůj čas, zájem a lásku. Plánovaná HP je ochuzena o přirozenou spontánnost vzniku vztahu, avšak je obohacena o přípravu hostitelů i dítěte na celý proces, případně také o dlouhodobé provázení.

Podmínky k hostitelství

Legislativa pojem hostitelská péče vůbec nezná. Problematiku řeší §30 zákona SPOD jako pobyt mimo zařízení u osob jiných než rodičů na maximální dobu 14 dní. 

Vzhledem k tomu, že podmínky k HP péči jsou tak nejednotné a HP není častá, můžete počítat s velmi různorodými reakcemi kompetentních osob nejen na úrovni různých krajů, ale také jednotlivých OSPODů (orgánů sociálně právní ochrany dítěte) nebo dětských domovů.

Chci se stát hostitelem

Probrali jste to doma s partnerem, s dětmi či jinými blízkými? Jak dále pokračovat?

Žádost o schválení k hostitelské péči

Zajděte na váš sociální odbor na městském úřadě nebo Magistrátě, oddělení náhradní rodinné výchovy (NRP). Zde sdělte svůj záměr a požádejte  o schválení k hostitelské péči. Pravděpodobně vás požádají o výpis z rejstříku trestu, pohovor, návštěvu u vás doma a poté ideálně jednorázové psychologické vyšetření. Mohou toho však chtít více i méně, záleží na jejich zvyklostech. Nejčastěji doba schvalování trvá dva až tři měsíce.

Vyhledání dítěte a dětského domova

Jakmile jste schválení úřadem je vaším úkolem vyhledat si nejbližší dětské domovy a smluvit si schůzku s ředitelem nebo sociálním pracovnikem DD. Další možností je zúčastnit se akcí DD, které jsou otevřené pro veřejnost anebo začít v dětském domově jako dobrovolníci nebo doučovatelé a teprve až se s dítětem seznámíte, udělat další krok.

Příprava k hostitelské péči

K hostitelství byste měli být připraveni vy, ale také dítě a dětský domov. Naše organizace nabízí webináře, jednodenní semináře i přípravy pro hostitelskou péči. Zároveň vám je k dispozici  metodická příručka o přípravě k hostitelství.

Termíny příprav

Seznámení s dítětem

Seznámení hostitelů s dítětem by mělo být velmi postupné. Ideální je naplánovat jej co nejvíce dopředu, tzn., že vy i dítě budete přesně vědět, jak dlouho to bude trvat a co se bude dít. Dohodu o další návštěvě nechce na vyhodnocení dítěte s vychovatelem, není nutné řešit tuto záležitost na konci schůzky.

Návštěvy a výlety

Po prvním setkání je dobré ještě asi dvě další mít v prostorách DD nebo jeho okolí. Pokud máte děti, je dobré je na první setkání nebrat a vzít je až s sebou až na druhé a třetí setkání. Poté může přijít půldenní výlet (do města, do kina) a případně celodenní výlet (na bazén či koupaliště, na hory, na bowling nebo jen k vám domů). Jakmile začnete plánovat první přespání u vás, je vhodné, abyste se k vám s dítětem zastavili někdy předtím, např. při návratu z výletu, nebo jeden den věnovat celý pouze návštěvě u vás.

Žádost o pobyt dítěte v rodině

Po dobrém vzájemném seznámení a dohodě o společném víkendu budete muset požádat  DD o tzv. víkendovou propustku. Žádost je třeba podat písemně a doručit 14 dní před plánovaným pobytem.

Podpora Děti patří domů, z. s.

Zdá se vám to všechno trochu složité? Když zvládnete všechny počáteční záležitosti, samotné hostitelství už často běží jako na drátku. Je-li ve vašich možnostech přijet za námi do Svitav do kanceláře, rádi s vámi projdeme i kompletní přípravu k hostitelství, kde vám zodpovíme řadu otázek, zmapujeme vaši motivaci a poradíme, co a jak dál. Schůzku je potřeba dopředu naplánovat (telefonicky nebo e-mailem).

kontakty

Význam a rizika

Na základě zkušenosti jsme přesvědčeni, že hostitelská péče má pro dítě žijící v ústavu obrovský význam. Přínosy hostitelské péče však lze najít také u samotné hostitelské rodiny, pracovníků dětského domova a v některých případech u biologické rodiny dítěte. Každá mince má však dvě strany a kromě nesporných výhod je potřeba také počítat s určitými riziky a v maximální míře se je pokusit minimalizovat.

Význam

Největší význam má hostitelská péče pro dítě. Dětské domovy jsou v dnešní době již velmi rodinně zaměřené a otevřené veřejnosti. Pokud se nedaří vrátit dítě zpět jeho rodině, ani mu najít rodinu náhradní, může hostitelská péče tyto základní potřeby alespoň částečně kompenzovat. Dítě tak má možnost díky hostitelům získat:

  • Model fungující rodiny a vztahů v ní. Všechny děti se nejvíce učí nápodobou a většinou neměly příležitost vidět fungující rodičovské chování (k sobě, ani k jiným dětem) a také fungující partnerskou komunikaci. Přitom jednou dospějí a sami budou partnery a rodiči. Vidět a zažít hádku či konflikt rodičů (partnerů) není sice příjemné, ale vidět jejich usmíření a znovunastolení domácí harmonie, je nedocenitelné. Žádná přednáška ani simulační hra nenahradí opakovaný reálný prožitek.
  • Vytvoření stabilního citového pouta. Každé dítě potřebuje svého člověka, nejlépe mámu. Nebo alespoň někoho, kdo jej bude mít rád, takové jaké je. V dětském domově jsou sice vychovatelé přiděleni na tzv. rodinnou skupinu, ale stále se střídají a také z DD odchází (mateřská, důchod, změna pracovníka). Nejsou to lidé „dítěte“, jen se o něj dočasně starají. Díky HP dítě může zažít, že jej má někdo rád a zkusit mít také rád, zažít individuální zájem a přijetí nebo vidět, že vztah znamená dávat i brát. A to dlouhodobě.
  • Vytvoření či posílení důvěry dítěte v dospělého. Za svůj poměrně krátký život bylo dítě už mnohokrát zklamáno. Úředníci, kteří jej vytrhli z místa, kde žilo. Rodiče, kteří slibují návštěvu, a nakonec nezvládnou přijet. Vychovatelé a učitelé, kteří mohou nadržovat jiným, prozradí tajemství nebo jsou nespravedliví. V očích dítěte se lidé dělí na „VY“ (dospělí, které je dobré nějak zmáknout, přežít nebo se jim vyhnout) a „MY“ (já a moji kamarádi). Hostitelé mohou narušit tuto základní nedůvěru a ukázat dětem, že se dospělí umí postarat, nezapomínají, je s nimi fajn a dá se na ně spolehnout.
  • Zažít úspěch a posílit sebedůvěru. Také máte zkušenost, že vaše dítě je na návštěvě vždycky hodné a nezlobí tak jako doma? Možná je to adaptačními mechanismy (dítě pozoruje a učí se, jak to jinde funguje), novým prostředím a činnostmi, které jsou samy o sobě zajímavé či trpělivostí dospělého, který si hlídání dítěte více užívá, protože ví, že je to jen na chvíli. Děti v DD mají vzhledem ke své životní cestě mnoho problémů, které jsou vidět v jejich chování a projevech (negace dospělých, vulgarita, kouření). U hostitele jsou však jen chvíli a problémy tak vůbec nemusí být zřetelné. Naopak dítě se snaží chovat co nejlépe, a protože se jedná o víkend či týden, zvládne to. Je ochotné, hravé, chce zkoušet nové věci a hostiteli je chváleno a povzbuzováno. Být viděn v lepším světle znamená vidět sám sebe v lepším světle. Ocenění, podpora a nepředpojatost vede k posílení vhodného chování, podpoře sebepojetí a pocitu přijetí. Navíc nové aktivity a činnosti s individuální podporou vedou také k větším reálným úspěchům, které také posilují pozitivní sebehodnocení.
  • Dlouhodobá psychosociální podpora. V průběhu HP dítě získá místo a lidi, na něž se může obrátit s problémem, kde se může svěřit, kde nabízí pomoc a podporu. Mnohdy tato podpora trvá až do dospělosti dítěte, případně i během ní. Může být kotvou po odchodu dítěte z dětského domova.

Aby hostitelství bylo fungující, musí mít přínos také pro druhou stranu, pro ty, kteří s dětmi a dospívajícími tráví čas, zahrnuli je do svých přátel či širšího příbuzenstva, pro hostitele. Z dotazníku mezi hostiteli nám vyplynuly tyto hodnoty, které hostitelstvím získali. Především je zde altruistický dobrý pocit z pomoci druhému. Hned v závěsu zde však stojí také uvědomění si cennosti vlastní rodiny, které v porovnání s životním osudem dítěte nelze přehlídnout (jak hezký máme partnerský vztah, jak bezproblémové jsou naše děti). Hostitelé také oceňují, že jejich vlastní děti se v průběhu hostitelství přirozeně učí toleranci, přijímat děti ze sociálně slabého prostředí, rozumět etnickým menšinám, pomoci člověku s hendikepem. A celkově je hostiteli uváděna také radost ze sledovaných změn, jichž dítě či mladý dospělý dosahují.

Také pro dětský domov a jeho pracovníky je HP přínosem. Především se v blízkém okolí dítěte se objeví důležité osoby, které uznávají stejná společenská pravidla, jako se snaží dítěti vštípit pracovníci DD. Více lidé v okolí dítěte tak směřuje ke stejnému cíli. Vysvětluje dítěti, proč je důležité chodit včas, věnovat se pravidelně škole nebo práci, ale také např. že umývat nádobí se prostě musí všude. Děti navíc při dlouhodobém zájmu rodiny a individuální péči mohou být celkově klidnější. Navíc, pokud dítě odchází na víkend k hostiteli, vychovatel se ve stejný čas může o to intenzivněji věnovat jinému potřebnému dítěti. V neposlední řadě se může podařit přechod hostitelství v pěstounskou péči.

Ač to nemusí být na první pohled zřejmé, hostitelství může být přínosem také pro vztah dítěte s biologickou rodinou. Protože bývají hostitelé mnohdy mobilnější než biologičtí rodiče, mohou například spolu s dítětem navštívit v rámci výletu maminku, sourozence v jiném ústavu nebo vzdáleně bydlící babičku.

Celkově lze říci, že hostitelská péče je další efektivní možnost, jak pomoci budoucím mladým lidem pocházejícím ze špatně fungujících rodin a ústavů, narušit bludný kruh snížených rodičovských a partnerských dovedností (vedle pěstounské péče, sanace rodiny, terapie apod.) Nápodobou hostitelů se mohou děti mnoho naučit a podpora hostitelů může čerstvému mladému dospělému pomoci najít svůj směr, ale i bydlení, práci či pomoci s péčí o jeho děti. Hostitelství tak může pomoci předcházet dalšímu odebírání dětí. Zároveň vzhledem k tomu, že děti i dospívající s hostiteli tráví poměrně dost svého času, snižuje se pravděpodobnost tzv. „chycení se party“ a zapadnutí do problémů, z nichž je pro jedince i stát těžké se vymanit (kriminalita, závislosti apod.). Hostitelství je proto přínosem pro celou naši společnost.

Rizika

Každá lidská činnost má své přínosy, ale také rizika. Jinak tomu není ani u hostitelské péče. Primární je riziko ohrožení bezpečnosti dítěte. Dítě si už tak zažilo dost zlého a nikdo jej nechce vystavovat dalšímu ohrožení či pochybným osobám. Bezpečí je vždy potřeba zajistit. Proto hostitelem může být pouze osoba, která prošla schválením OSPOD, ideálně i jednorázovým psychologickým vyšetřením.

Nejčastější argument kritiků hostitelství je, že dítě bude hostiteli zklamáno. A to ať již ve variantě, kdy by se dítě rádo stalo plnohodnotnou součástí rodiny formou pěstounské péče a rodina toto není schopná naplnit nebo v případě hostitelů, kteří si dítě na sebe citově navážou a posléze nemohou svému závazku dlouhodobě dostát a HP ukončí. Výsledkem této úvahy je dítě zklamané, smutné a hostitelskou péčí více poznamenané než obohacené. K tomuto riziku však patří polemika, která porovnává pouze „možné“ zklamání dítěte při HP s „téměř jistými“ negativními důsledky citové deprivace, kterou přináší ústavní výchova. Nemít žádný vztah je z psychologického hlediska daleko horší, než vztah mít, i když po krátkou dobu nebo ne tak silný. Navíc je možné riziko zklamání vhodnou prací s dítětem a hostiteli ovlivnit. Zároveň je potřeba říci, že pokud dítě z jakéhokoli důvodu zklamané je (nechodí do rodiny tak často, jak by chtělo, představovalo si to jinak, je zklamáno, že se hostitel odmlčel), je nutné a žádoucí s dítětem vše zpracovat.

Dalším rizikem je zklamání hostitelů, kteří nabízejí svůj čas, energii, nasazení, svou rodinu. Zklamání pak přichází tehdy, pokud dítě z jakéhokoli důvodu (sděleného, objektivního, nepochopitelného či bez udání důvodu) hostitelskou péči ukončí, nebo když hostitel neunese deprivační projevy dospívajícího (např. lhaní, manipulaci) a dál v HP nepokračuje. Hostitelé mohou cítit zklamání, vinu, lítost, zmatení apod. Navzdory tomu, že dospělý si s touto situací umí poradit, je vhodné jej procesem taktéž provést. Další zklamání hostitelé mohou prožívat z uzavřenosti až nepřátelskosti některých institucí zainteresovaných v procesu HP (OSPOD, úřady, ústavy). Zde je však potřeba zdůraznit, že mnozí pracovníci institucí jsou velmi vstřícní a s trpělivostí lze zvládnout i komplikovanější případy.

Rizika hostitelské péče tedy existují, a proto je důležité se jim nevyhýbat, ale naopak se na ně připravit a v mnohých případech jim předcházet. Proto velmi zdůrazňujeme přípravu hostitelů a jejich dlouhodobé provázení, a za nezbytnou považujeme práci s dítětem a zařízením, jak před zahájením hostitelské péče, tak v jejím celém průběhu.

Otázky a odpovědi

Možností je více, můžete zvolit tu, která je pro vás nejpříjemnější:

Je třeba zajít na sociální odbor na městském úřadě nebo Magistrátě, oddělení náhradní rodinné péče (NRP), zde sdělit svůj záměr sociální pracovnici a požádat o schválení k hostitelské péči. Budete muset doložit výpis z rejstříku trestu, absolvovat pohovor, návštěvu u vás doma a poté nejspíše alespoň jednorázové psychologické vyšetření. Rozsah požadavků záleží na zvyklostech daného regionu. Doba schvalování trvá obvykle dva až tři měsíce.

Do hostitelské péče jsou vhodné děti, které mají objektivně nižší šanci dostat se do náhradní rodinné péče a jsou dlouhodobě umístěny v ústavu. Jedná se tak především o děti staršího věku (nad 12 let), kterých je v DD nejvíce, ale není to pravidlem. Starší děti již dokáží mít na HP náhled, dokáží porozumět limitům HP a mít reálná očekávání. U dětí mladších 10 let je velké riziko rychlého připoutání se k hostiteli a hůře se vysvětluje, že se jedná jen o nárazové návštěvy. Děti mladší 7 let věku nejsou pro hostitelství vhodné. Častá změna prostředí jim neprospívá, přičemž rozumové zpracování „návštěv“ je velmi omezené. Mohou se pak objevovat noční děsy, pomočování či jiné potíže. Pro takto malé děti je stěžejní aktivně hledat vhodnou pěstounskou rodinu. Mohou se však vyskytnout i případy mladších dětí, zvláště dětí s nějakým hendikepem, minoritního etnika nebo z velké sourozenecké skupiny, kterou soud nechce rozdělit, kde může být hostitelská péče přínosem i navzdory nižšímu věku. Přesto však doporučujeme HP realizovat  až u dětí od osmi let. Zájemcům o HP u mladších dětí doporučujeme spíše zapojit se v dětském domově jako dobrovolník a dítě pravidelně navštěvovat v jeho prostředí.

Na tuto otázku není jednoznačná odpověď. Děti v ústavech mají velmi často sourozence nebo jiné příbuzné, se kterými se nemohou stýkat, protože není v silách zaměstnanců DD s dětmi vyhledávat a navštěvovat jejich příbuzné. Často se jedná o rodiny na okraji sociálního spektra, které nemají dostatek finančních prostředků ani nerozumí dobře potřebě dětí mít citové vazby. Pokud je hostitelská rodina otevřená, může pomoci dítěti najít místa, na která si pamatuje, i dohledat osoby, které k němu patří. Vzpomínky jsou důležitou součástí našich životů, napomáhají porozumět svému životnímu osudu a identitě jedince. Takové hledání se tak může stát zajímavou náplní společně prožitých chvil a být silným poutem mezi dítětem a hostitelskou rodinou.

Frekvence návštěv závisí na možnostech hostitele, přání dítěte a režimu dětského domova. Důležité je, aby hostitel měl své možnosti dopředu zhodnocené a věděl, co nabízí. Je možné brát dítě na pobyt například 1x za čtvrt roku na víkend a týden o prázdninách. Je také možné brát si dítě pouze na školní prázdniny a po zbytek roku zůstat v telefonickém či jiném kontaktu. Možné jsou také odpolední návštěvy dítěte (i během týdne), případně pouze jednodenní výlety, s tím, že večer dítě vždy přivezete do DD zpět. Vše samozřejmě také závisí na domluvě s dětským domovem. Například DD může mít zájem, aby dítě bylo přítomno na dlouhodobě plánované akci DD či plánované akci rodinné skupiny, v níž dítě vyrůstá. Vždy je důležitá domluva a vzájemné si vycházení si vstříc. Celkově při plánované HP je vhodnější ze začátku dojíždět na návštěvu častěji (např. jednou za 2-3 týdny, třeba jen na půlden), aby se všichni seznámili a poté vše přizpůsobit možnostem všech zúčastněných stran. Naopak u spontánní HP např. u vedoucího tábora může jít jen o jeden týden/víkend v roce, jestliže hostitel bydlí velmi daleko. Všechny formy kontaktu mají svůj význam.

Hostitelská péče je po finanční stránce plně v kompetenci hostitele. Nevzniká zde žádný nárok na finanční přispění od státu. Také je dobré vědět, že dítě může být díky pobytu u hostitele kráceno dětským domovem na výši jeho kapesného. To se vypočítává jako poměrná část dnů, jež dítě strávilo daný měsíc v zařízení, tzn. pokud bylo o víkendu u vás, může se mu krátit kapesné o dané dva dny (zda ano či ne rozhoduje dané zařízení a jeho zvyklosti).

Hostitelská péče je plně dobrovolnická činnost. Veškeré náklady vznikající z hostitelské péče jsou zcela na straně hostitele. Úhradu nákladů na cestu nelze nikde nárokovat.

Přes veškerou péči a snahu pracovníků dětských domovů není v jejich lidských silách zajistit dětem svěřeným do ústavní výchovy všechny vzory, které budou potřebovat pro budoucí fungování v dospělosti. Jedná se především o vzory mezilidských vztahů v běžné rodině. Rozumní hostitelé mohou korigovat představy dětí, že svět “mimo děcák” je jako z reklamy. Mohou vidět, že i jinde se musí uklízet, učit, dodržovat pravidla a nějaký režim.  Děti aktivit a zprostředkovaných zážitků mají v DD dostatek. Od hostitelů potřebují hlavně jejich přijetí, čas a pochopení.

Teoreticky je možné, že byste si vzájemně nesedli a rozhodli se tuto službu vzdát. Z naší praxe ale neznáme případ, kdy by se to stalo. Lidé, kteří se pro HP rozhodnou a projdou schvalováním a přípravou jsou k této činnosti motivovaní a není velké riziko jejich selhání. Z praxe se ale ukazuje, že ten, kdo HP spíše vzdává, jsou děti. Domníváme se, že je k tomu nejvíce vedou dvě hlavní příčiny. První je, že po nějaké době se dětem HP “okouká”. Vidí, že i v běžných rodinách jsou pravidla a povinnosti a jim se nechce se do jejich dodržování a plnění. K tomu přispívá citová deprivace a oploštění, děti, kterým se nikdy nedostalo hlubokého citového přijetí, neumějí citová pouta vytvářet.  Naopak ve druhém případě může začít vznikat hlubší vztah a ony se jej zaleknou, protože mají bolestnou zkušenost s přetrháním vztahů, na kterých jim záleželo. Je bezpečnější odmítat než být odmítán. Toto vede k tomu, že raději vztah odmítnou samy než aby riskovaly, že budou znovu zklamány.

V obou případech je velmi důležité pomoci dítěti toto období překonat (i za cenu např. dočasného utlumení kontaktů), nesoustředit se na vlastní pocity zklamání, ale soustředit se na to korigovat dosavadní špatné zkušenosti dítěte s dospělými.

Součástí přípravy k hostitelství, které nabízíme zapojeným do našeho projektu, je i konkrétní příprava na to, jak naplňovat potřeby dítěte, a také průběžné poradenství. Také pracovníci zařízení, ve kterém se dítě nachází, mají velký zájem na tom, aby nedošlo k ohrožení dětí nedostatečnou či špatnou péčí během pobytu na návštěvě. Pokud je to nutné, je možné domluvit se na zácvik péče o dítě přímo s vychovateli v ústavním zařízení. V praxi se však nejčastěji jedná o podávání léků, dodržování diety nebo pomoc při sebeobsluze.

Po dobrém vzájemném seznámení je možné začít uvažovat nad tzv. víkendovou propustkou z DD, kterou dítěti musí schválit jeho sociální pracovnice. Je třeba napsat oficiální žádost o pobyt dítěte u vás. Žádost je nutné doručit obvykle 14 dní před plánovaným pobytem sociální pracovnici dítěte nebo dětskému domovu (praxe je v různých krajích různá),  Teprve když je žádost schválena a propustka vydána, můžete si pro dítě přijet a užívat si společného času.

Konkrétní podmínky návštěv je potřeba přizpůsobit podmínkám a zvyklostem dětského domova. V DD často bývají různé akce, které jsou plánovány dlouho dopředu, a kterých by se dítě chtělo zúčastnit. Doporučujeme proto harmonogram návštěv plánovat raději dopředu. Na druhé straně se může stát, že dojde k nečekané změně a návštěvu je potřeba schválit rychle. Naše zkušenost je taková, že u dlouhodobě probíhající HP, která dítěti prospívá, nebývá s rychlým schválením návštěvy obvykle žádný problém.

Součástí přípravy k HP jsou i informace o deprivaci a o tom, že děti mohou upoutávat pozornost nejrůznějšími způsoby, manipulovat s informacemi, fabulovat, apod. Dobrá vzájemná spolupráce a důvěra mezi pracovníky DD a hostiteli je důležitá pro předcházení podobným nedorozuměním. Pro hostitele je k dispozici poradenství, které poskytuje organizace Děti patří domů, z.s.

Většina dětí, pro které je HP vhodná, je ve věku, kdy sami chtějí spolurozhodovat o svém životě a volném čase. Nejsou zvyklé na respektující přístup, rodiče, úřady i soudy o nich rozhodují často proti jejich vůli, a mít možnost navázat vztah s dospělými, kteří budou přihlížet k jejich přání, je pro ni nová zkušenost. Je proto důležité již od počátku jednat s dětmi otevřeně a vysvětlit jim, že se jedná pouze o návštěvy. Přesto se může stát, že návraty do DD pro ně budou těžší než si dokázaly představit. V takovém případě je vhodné otevřít toto téma s dítětem, zeptat se ho, co by mu pomohlo, aby návrat do DD byl přirozenou součástí návštěvy, případně co byste pro to mohli udělat vy sami. Současně doporučujeme udržet vlastní hranice, nenechat se vmanipulovat do pozice “kdybyste mě opravdu měli rádi, tak uděláte to, co chci já”. V konkrétní situaci, se kterou si nebudete vědět rady, můžete využít nabídky poradenství.

Pro většinu dětí v DD není jednoduché najít náhradní rodinu (věk, etnikum) a hostitelství je dobrou alternativou pro možnost vybudování dlouhodobé citové vazby. Může být dobrým základem pro vytvoření důvěry dítěte v dospělou osobu a v některých případech může přerůst až v pěstounskou péči. Pokud tedy hostitelé naváží vztah s konkrétním dítětem či dospívajícím a tento vztah je oboustranně pozitivní a přínosný, je možné zažádat o svěření dítěte do pěstounské péče (PP). Žádost o zrušení ústavní výchovy a svěření dítěte do PP se podává přímo k soudu dle trvalého bydliště dítěte.

V zásadě to možné je, zvláště pokud se jedná o sourozence. V praxi však doporučujeme zvážit, zda není rozumnější věnovat plnou osobní péči pouze jednomu dítěti. Děti v ústavech si málokdy mohou užít plnou pozornost věnovanou pouze jim, potřebují si odpočinout od dětí, se kterými jsou v ústavu, a mít možnost budovat si nové vztahy nezatížené svými ústavními zkušenostmi a stereotypy.

To se samozřejmě může stát a stává se to. U dospělého potom vzniká konflikt, jak naložit s důvěrou dítěte, zvláště pokud se jedná o svěřené tajemství, u kterého jsme slíbili mlčenlivost. V tomto případě je nejdůležitější otevřenost k dítěti – vysvětlit mu, že se jedná o velmi vážnou věc, kterou musí ohlásit, a pokusit se dosáhnout souhlasu dítěte. Je důležité nabídnout podporu, stát při něm. V konkrétních případech se nebojte využít nabídky poradenství, jestliže si sami nebudete vědět rady. Někdy velmi pomůže, pokud se situace ujme třetí nezávislá strana.

Na druhé straně nezapomínejme, že deprivované děti touží strhnout na sebe pozornost a v rámci toho často manipulují s informacemi a vymýšlí si různá obvinění, která se nemusejí zakládat na pravdě. Proto je vhodné s každou takovou informací zacházet velmi opatrně. Děti nedokážou vždy dohlédnout následky svého jednání.

Hostitelská péče probíhá velmi často jako spontánní. Lidé, kteří se v rámci své práce či zájmové činnosti stýkají s dětmi z DD, si některé dítě oblíbí a začnou ho navštěvovat, psát mu nebo telefonovat. Odtud je potom již jenom krůček k realizace HP. Druhým typem je plánovaná HP, kdy se o tuto možnost zajímají lidé, kteří neznají žádné konkrétní dítě z DD. V tomto případě je potřeba sladit možnosti a nabídku hostitelů s potřebami dětí a vhodné dítě pro HP vytipovat s pomocí zaměstnanců DD.

Po dobu návštěvy přebíráte za dítě plnou zodpovědnost. Součástí propustky je i telefonní kontakt na pracovníka DD, který dítě zná a je po dobu návštěvy v dosahu telefonu. Pokud se tedy stane cokoliv mimořádného, je nutné okamžitě telefonicky informovat pracovníka DD a domluvit se na dalším postupu.

Hostitelem pro dítě se může stát dospělá osoba. Pokud se s dítětem v DD seznámí např. v rámci praxe nedospělá studentka, musí o návštěvu dítěte žádat její rodiče. Nejnižší věková hranice je tedy dána zletilostí.  Mladí lidé se mohou dítěti v DD stát staršími kamarády, rodiny s dětmi jsou přirozenými “tetami” a starší lidé mohou zastoupit roli babičky nebo dědečka. Horním limitem tedy není věk, ale možnosti a energie zájemců na jedné straně a potřeby dětí na straně druhé.

Hostitelská péče je činnost dobrovolnická, není tedy zatížena žádnými “výkazy práce”. Přesto se nám osvědčilo a velmi doporučujeme psát alespoň stručné zprávy o průběhu návštěvy kmenovému vychovateli v DD. Napomáhá to dobré spolupráci mezi pracovníky DD a hostitelskou rodinou.

Pokud je váš čas omezený, je možné se realizovat v dětském domově jako dobrovolník. Jestliže ani tato možnost pro vás není možná a rádi byste tento projekt podpořili alespoň z povzdálí, můžete přispět finančně na aktivity spojené s provázením hostitelů a dětí na bankovní účet číslo 2100552338 /2010. Také šíření myšlenky hostitelství pro děti z dětských domovů může výrazně napomoci – možná je ve vašem okolí někdo, kdo by se rád stal hostitelem, má pro to předpoklady i kapacitu, ale dosud o této možnosti neví. Sdílením našich webových stránek na sociálních sítích zvýšíte pravděpodobnost, že se o možnosti HP dozví větší počet lidí, kteří mají volné místo u stolu.