Naše organizace začala vznikat v průběhu roku 2007, kdy internetová diskuze o utýrání malého děvčátka aktivizovala některé ženy ke společné diskuzi. Tak došlo k seznámení zkušené pěstounky a lékařky Dagmar Zezulové a studentky Michaely Blahutové. Po několika schůzkách se k nim přidaly ještě další ženy – Markéta Havlíčková, Blanka Krausová a Lenka Fořtová – a v únoru 2008 založily občanské sdružení. Hlavním a dlouhodobým cílem organizace bylo napomáhat snižování počtu dětí v dětských domovech a kojeneckých ústavech a ochrana práv, zájmů a potřeb dětí. Název organizace byl zvolen sice delší, zato na první pohled srozumitelný. Děti patří domů, o. s. – zkráceně DPD. Při jeho vyslovení je formulován náš hluboce zakořeněný názor i dlouhodobý cíl. Když vám v autobuse zazvoní telefon, vy jej zvednete a oznámíte: „Děti patří domů, prosím“ otočí se k vám se zájmem několik tváří a stejně tak, když se my snažíme má někam zavolat, druhá strana rychle porozumí našim záměrům.

Naše činnost zpočátku navazovala na již existující aktivity, které již několik let organizovala Dagmar Zezulová, tedy setkávání maminek, pěstounek a zájemkyň o NRP a respitní integrované pobyty, kde je dětem zajištěna individuální péče.  Respitní služby jsme začali vnímat jako stěžejní službu, po které je mezi pěstouny velká poptávka a již v prvním roce jsme realizovali celkem 11 pobytů pro děti z náhradních rodin, z toho dva týdenní letní tábory (přičemž jeden byl ještě realizován pod záštitou Sdružení pěstounských rodin).  Druhým stěžejním programem se stala podpora rozvoje hostitelské péče, kde jsme již v prvním roce podporovali 5 dětí z dětských domovů a jejich hostitele.

V průběhu prvních let se stabilizoval náš jádrový tým i naše činnost. Někteří lidé odešli a jiní – velmi významní – přišli. Kvalita našich služeb se odvíjela od zkušeného týmu. Šlo především o zkušené pěstounky již skoro dospělých mladých lidí – Dáša Zezulová, Markéta Havlíčková, Pavla Bažantová a pracovnice z dětských domovů Míša Blahutová a Jiřina Holasová. Všechny tyto členky tak měly dlouhodobou zkušenost s dětmi s raným traumatem a deprivací. I širší tým, který pracoval především nárazově v průběhu pobytů pro děti, byl tvořen lidmi z pěstounské komunity, ať už šlo o maminky – pěstounky, nebo přímo odrostlé děti v pěstounské péči či jejich sourozence. Přirozeně jsme tak dokázali reagovat na potřeby náhradních rodičů i dětí se specifickými potřebami. Navzdory tomu, že dnes stále častěji mezi sebe přijímáme lidi bez těchto osobních zkušeností s NRP, velmi si zakládáme na tom, aby každý nový člen dobře poznal pěstounské rodiny, děti i celou problematiku připoutání dítěte na „své lidi.“ Věříme, že jen tak můžeme mít pro naše klienty pochopení i odpovídající nabídku služeb.

Až do roku 2013 DPD existovalo jako zájmové sdružení stojící především na dobrovolnické práci všech aktivních členů, v případě menších grantů a dotací doplněných o finanční odměny za dílčí projektové aktivity v rámci DPP či DPČ. Uměli jsme dobře dělat naši práci s klienty, ale shánění finančních prostředků pro nás nebylo a stále není snadné. Všechny pracovnice proto byly zaměstnány na plný úvazek v jiných institucích či firmách (nemocnice, dětský domov, soukromý sektor), aby dokázaly uživit své rodiny a navíc více či méně pracovaly pro DPD a to v míře od několika hodin po více než 0,7 úvazku měsíčně dobrovolnicky či za drobnou odměnu.

Změnu přinesla až novela zákona SPOD v roce 2013, kdy jsme se rozhodli definitivně profesionalizovat. Nezačínali jsme na zelené louce, ale s šestiletými zkušenostmi a databází více než 60 náhradních rodin po celé České republice. Z nich se 33 rozhodlo uzavřít s námi dohody o výkonu PP a vybrat si nás za primárního poskytovatele služeb. Protože však je pro nás stále primární kvalita služby, chceme, aby klíčová pracovnice byla rodině k dispozici vždy, když to potřebuje. Abychom toto byli schopni zajistit a mohli do rodiny dojíždět v případě potřeby i několikrát do měsíce, např. když po příchodu dítěte do rodiny přijde těžké testování hranic a afekty dítěte několikrát do týdne, abychom byli na telefonu, když se dospívající dcera v noci opět nevrátí domů, abychom zajistili pobyt pro děti (respit), když se ukáže, že vyčerpání pěstounů je příliš velké… Pro rychlou reakci a adekvátní pomoc nemůže mít klíčový pracovník ve své péči více než 20 rodin. A i tak jde o hraniční počet. Nicméně jedná se o polovinu maximálního počtu rodin, který stanovuje MPSV (klíčový pracovník pro 40 rodin). Díky zákonu SPOD a státnímu příspěvku na výkon pěstounské péče tak můžeme zaměstnávat klíčové pracovníky provázející rodiny, ale s dalšími zaměstnanci jsme na tom stále velmi neutěšeně. Na mzdové náklady pozici jako např. účetní, koordinátory akcí, koordinátora provázení, odborného garanta, ředitele apod. nás nedostatek finančních prostředků limituje a jsem nuceni neustále hledat prostředky na pokrytí těchto mezd.

K profesionalizaci DPD také patří naše účast v systému transformace péče o ohrožené děti. Jsme či byli jsme účastni v několika koordinačních skupinách, podílíme se na vzniku oficiálních dokumentů (Manuál NRP, který připravuje MPSV), vytvářeli jsme a ověřovali standardy kvality SPOD pro pověřené osoby a absolvovali jejich pilotní inspekci. Naší profesionalizaci dále napomáhá publikační činnost organizace a jejích členů, kam patří publikace: Hostitelská péče a příprava k ní (DPD 2011), Pěstounská péče a adopce (Zezulová, Portál, 2012) a nyní připravováno k vydání: metodický manuál klíčového pracovníka, metodický manuál respitního týmu a vydané postupy reagující na standardy kvality.

Rok 2013 byl pro nás také stěžejní v oblasti řízení naší organizace. Chceme využít naší zkušenosti s dobrovolnictvím, které stojí na motivovaných a angažovaných lidech, a rozhodli jsme se tyto vlastnosti v organizaci nadále posilovat. Z různých přístupů vedení organizace jsme si proto zvolili filozofii svobody v práci, kterou stále rozvíjíme a v níž formulujeme kulturu práce DPD.

Děti patří domů vyznává zásady svobody v práci, které nejlépe odpovídají naším představám o tvořivé, zodpovědné, samostatné a naplňující práci. Tzv. „svobodná práce“ je styl řízení organizace a styl přístupu k práci, který se nejvíce dotýká našich pracovníků a rozvoje DPD, zároveň jsme však přesvědčeni, že firemní kultura má ve výsledku velký dopad na klienty i partnery mimo DPD. Našimi nejvyššími hodnotami jsou tzv. principy práce a rozvíjíme netradiční, zato efektivní způsob řízení, který odpovídá našemu vzniku dobrovolnické organizace a zároveň reaguje na potřeby dnešních lidí, kteří chtějí naplno a s nadšením pracovat a zároveň neopomíjet svůj osobní život a rodinu. Nechceme kázat vodu a pít víno, a protože našimi klienty jsou většinou rodiče a děti a naším cílem je podpora zdravé, bezpečné a milující rodiny všem dětem, bylo by alibistické, kdybychom vlastní rodiny opomíjely jen proto, abychom mohli jinou rodinu podpořit. Svoboda v práci však vyznává mezi své hodnoty nejen rovnováhu mezi osobním a pracovním životem, ale především způsob práce, který vyžaduje osobní zaujetí, zodpovědnost a odvahu rozhodovat u každého pracovníka.

Jak se svoboda v práci projevuje v každodennosti DPD?

• Každý může pracovat na jakémkoli místě, které si zvolí (práce v kanceláři je pouze jedna z možností). Šetříme tím čas na cestě nebo naopak využíváme čas na cestě. Každému navíc vyhovují jiné podmínky, někdo má rád svůj klid, jiný hluk. Navíc se můžeme přizpůsobit klientům a dojet za nimi.
• Každý může pracovat v denní dobu, která mu vyhovuje, stačí, když v daném měsíci odpracuje potřebný počet hodin (někdo například může pracovat nárazově po 12 h denně a poté mít více volna). Každý z nás je nejvýkonnější v jiné části dne. Proč nutit někoho pracovat od 9 do 17, když nejvýkonnější je např. brzy ráno nebo večer? Navíc, důležité je postarat se o své děti, zavést je do školy, vyzvednout ze školky. Porady a schůze jsou dle dohody a možností všech. Navíc, pro klienty to má také svou výhodu. Klíčový pracovník může asistovat u kontaktu např. v neděli.
• Koordinátoři nekontrolují kdy a kde byla práce hotová, spíše posuzují, co bylo v daném měsíci zrealizováno. Jejich úkolem je především koordinovat akce a službu a podporovat tým.
• Většinu pracovních úkolů si každý stanovuje sám, ví, co je pro DPD a jeho činnost nejlepší. Navíc je poté práce více baví, mají pro ni vnitřní zápal. Rozvíjet vlastní tvořivost a věnovat se tomu, co považuji za opravdu podstatné, zvyšuje pocit smysluplné práce a ta nás zpětně motivuje být dále aktivní. S angažovanými a tvůrčími lidmi poté je radost být v kontaktu pro každého.
• Raději žádáme o prominutí než o povolení. Daný člověk na dané pozici je kompetentní k rozhodování o své činnosti.
• Snažíme se omezit byrokracii na zákonem stanovené minimum a i zde používat zdravý rozum.
• Hodnocení probíhá formou otevřené zpětné vazby v rámci pracovního týmu, důraz klademe na sebehodnocení. Zpětná vazba týmu organizátorů probíhá vždy po akci (táboru, respitu, školení), kde každý sdělí:

1. 1. Jaký má pocit z výsledku akce
   2. Jak jim se pracovalo v době přípravy a realizace akce
   3. Mohou si požádat (a většinou to každý dělá) o zpětnou vazbu ke svému fungování (tedy ostatní členové mu/jí řeknou, jak se jim s ním/s ní pracovalo, co oceňují a co by příště ocenili, kdyby bylo jinak)

• Pracovní pozice jsou prostupné, náplně práce nejsou striktně stanovené. Každý si může vyzkoušet různé pracovní pozice a oblasti – respitní pracovník, instruktor, asistent, vedoucí respitní či vzdělávací akce, práce v kanceláři, produkční zajištění akce. Neprostupná je pozice klíčového pracovníka (dané zákonem o vzdělání a důrazem na vztah rodiny a pracovníka) a pozice koordinátorů (aby byla zachována kontinuita a charakter služby pro dané období)
• Kontrolovat nás nebaví a být kontrolován také není zábava. Proto se učíme sebekontrole a případně žádostem o poskytnutí zpětné vazby.
• Chceme být transparentní a čitelní. Chceme, aby každý mohl kontrolovat naše příjmy, proto máme transparentní účet. Chceme, aby lidé rozuměli, proč jsou naše služby tak drahé a vysvětlíme porovnání s kvalitou. Nezdráháme se také říci hodinovou odměnu pracovníků. Pokud se nám něco nepovede, nebojíme se to přiznat kolegům, klientům, partnerům, donátorům.

Svobodě v práci se každý z nás musí stále učit, protože sebeřízení není jednoduché. Někomu to navíc nemusí vyhovovat vůbec, nicméně pokud pracovník chce, může chodit do kanceláře každý den od 8 do 17 a může si požádat o kontrolu. Je to však jeho volba.

Jsme přesvědčeni, že spolurozhodování vede k angažovanému, motivovanému a zodpovědnému pracovníkovi a co víc si v DPD přát? Pokud chcete o svobodě v práci vědět více, doporučujeme knihy s touto tématikou, které najdete mezi doporučenou literaturou.

Ve Svitavách máme sídlo organizace, kancelář a přibližně 2/3 aktuální činnosti. Pod svitavskou kancelář spadá provázení rodin v Pardubickém kraji, Jihomoravském kraji, v Olomouci a v Praze.

Kancelář Děti patří domů ve Svitavách je umístěna v hlavním sídle organizace na náměstí Míru 108/28. Kancelář se skládá ze dvou částí. V první je určena pro běžnou činnost řízení a vedení spolku, druhý prostor nazývaný komunitní místnost je určen pro setkávání se zájemci o NRP, pro setkávání s pěstouny, práci s dětmi a s jejich biologickými rodiči, sourozenci a v neposlední řadě vzdělávání. V kanceláři trvale působí výkonná ředitelka, účetní a administrativní pracovnice. Klíčové pracovnice vykonávají z 80% práci v terénu, popřípadě z místa svého bydliště či z kanceláře.

Činnost kanceláře Děti patří domů v Teplicích je zaměřena na provázení pěstounských rodin a na organizování vzdělávacích akcí určených klientům z Ústeckého kraje.

Od února 2016 využíváme prostory na adrese Vrchlického ulici, čp. 9. Je zde kancelář, využitelná jako komunitní prostor, pro setkání klíčových pracovníků s klienty, ale také pro klubová setkání či individuální psychologické poradenství. V kanceláři trvale působí klíčová pracovnice.